9.4.1.1
Opatření obecné povahy a stavební zákon
Z judikatury:
Nejvyšší správní soud, spis. zn. 1 Ao 2/2010, usnesení ze dne 16. listopadu 2010
Pasivita při přípravě územního plánu a její vliv na soudní přezkum
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se zabýval tím, zda je podání námitek či připomínek v průběhu pořizování územního plánu nebo jeho změny podmínkou aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení územního plánu.
V prvé řadě je třeba připomenout, že zákon takovouto podmínku nestanoví. Procesní legitimace, zkoumaná před tím, než se soud začne zabývat věcí samotnou, je podle zákona správně spojena jen s tvrzením o tom, že navrhovatel byl na svých právech zkrácen vydáním opatření obecné povahy.
K tomu, aby jako podmínka návrhové legitimace mohly přistoupit další okolnosti nad ty, které zákon výslovně stanoví, může dojít jen výjimečně, a to při správném použití dalších metod právní interpretace. Ty se ale jednak nesmí dostat do rozporu se smyslem zákona a jednak musí být ústavně konformní především v tom, že omezení návrhové legitimace nezasáhne do ústavně zaručených práv, zejména do práva na soudní ochranu.
Zpřísnění podmínek přístupu k soudu o další podmínku spočívající v tom, zda navrhovatel podal při přípravě územního plánu námitku či připomínku, nejenže nemá zákonnou oporu, ale vedlo by ve svých důsledcích nutně i k vadnému vedení procesu. Nejvyšší správní soud by musel u každého návrhu nejprve zjistit nejen to, zda navrhovatel podal námitky či připomínky, co bylo jejich obsahem, to, zda tak byl oprávněn učinit či nikoli a také to, jak byly vypořádány. Teprve poté by mohl rozšiřující podmínku návrhové legitimace posoudit a návrh popřípadě odmítnout. Je zřejmé, že posouzení těchto skutečností se nemůže dít mimo vlastní řízení; takový postup by znamenal, že soud se věcí samou aspoň zčásti zabývá již v předběžné fázi, kterou posuzování podmínek řízení je.
Opačný názor by nadto mohl v některých procesních situacích nutně vést i k nesprávným konečným závěrům o věci samotné. Takových situací může vzniknout mnoho.
Dochází například k opakovanému veřejnému projednání návrhu. Navrhovatel mohl být aktivní v průběhu prvního projednávání, nicméně § 53 odst. 2 stavebního zákona předpokládá, že dojde-li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, koná se opakované veřejné projednání za účasti dotčených orgánů, v jehož rámci je možné stejně tak uplatnit námitky a připomínky. Je tedy otázkou, pokud byl nový upravený návrh územního plánu zcela odlišný od původního, a proti upravenému návrhu navrhovatel již nebrojil, která procesní aktivita by tu hrála roli.
Stejně tak může nastat situace, kdy návrh účastníkovi vyhovuje, a nemá tedy důvod proti němu námitky podávat; je-li pak při schvalování návrhu vyhověno námitkám třetí osoby a územní plán je schválen v jiné podobě, nemá již navrhovatel možnost před správním orgánem proti tomu brojit. Odmítnout jeho návrh poté k soudu podaný pro nepodání námitek by znamenalo zbavit jej flagrantně možnosti soudní ochrany.
Nelze odhlédnout ani od případů, kdy územní plán byl přijat procesem odporujícím zákonu, přičemž to byly právě vážné…
