Input:

č. 26/1955 Sb. rozh. tr., Garance

č. 26/1955 Sb. rozh. tr.
Možnost, že štátni tajemství se stalo známým cizí moci (§ 89 tr. zák.), musí být možností konkrétni.
Nejde o účinnou lítost podie § 64 odst. 1 písm. b) tr. zák., jestliže pachatel, který z nedbalosti ztratil listinu obsahující státní tajemství (§ 89 tr. zák.), při oznámení věci prokurátoru nebo orgánu národní bezpečnosti úmyslně zatajil pravou povahu listiny, takže prokurátor nebo orgán národní bezpečnosti nemohl dát neprodleně podnět u příslušného orgánu státní správy k event. protiopatření.
Nejde o dobrovolné oznámení ve smyslu § 64 odst. 1 písm. b) tr. zák., jestliže pachatel vyjevil ztrátu listiny obsahující státní tajemství teprve při svém výslechu v přípravném řízení (§ 93 tr. ř.) pro trestný čin ohrožení státního tajemství podle § 89 tr. zák., i když bylo potom ještě možno zabránit škodlivému následku.
Skutečnost, že spis je označen jako „Tajný“, nezbavuje soud povinnosti, aby zjistil, zda spis skutečně obsahuje státní tajemství.
Trestného činu ohrožení státního tajemství podle § 90 tr. zák. se dopustí i ten, kdo v oznámení o ztrátě listiny obsahující státní tajemství úmyslně nepopíše listinu takovým způsobem, aby bezpečnostní orgán oznámení přijavší mohl dát včas podnět příslušnému orgánu státní správy k event. protiopatřením.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. listopadu 1954, 1 Tz 211/54.)
Obviněný oznámil na oddělení veřejné bezpečnosti, že mu byla téhož dne večer mezi 19. a 21. hodinou z auta, jež bylo na parkovišti ponecháno otevřené a bez dozoru, odcizena v jeho nepřítomnosti neznámým pachatelem starší aktovka, v níž se nacházel spis označený jako „Tajný“, který obsahoval pokyny o zatemňovací službě CO (obviněný přitom neuvedl, zda tyto pokyny se týkaly jen národního podniku, kde byl zaměstnán, či zda měly širší dosah)..Když byl obviněný (podle § 93 tr. ř.) vyslýchán okresním prokurátorem, uvedl, že pokyny o zatemňování byly označeny jako „Důvěrné“ (tedy ne jako „Tajné“) a že se převážně týkaly zatemnění oken jednotlivých objektů, a dále doznal, že v odcizené aktovce se nacházel také spis týkající se délky doby základní vojenské služby nebo vojenského cvičení, kterýžto spis obdržel v zalepené obálce na potvrzení na poradě jistého ministerstva. Na obviněného podal okresní prokurátor v Praze žalobu pro trestný čin ohrožení státního tajemství podle § 89 tr. zák., v níž uvádí, že obviněný z nedbalosti způsobil, že tajný spis o vojenských věcech a důvěrný spis o zatemňování se staly známými nepovolané osobě (odcizivší aktovku) a mohou se stát známými cizí moci.
Lidový soud trestní v Praze zprostil obviněného žaloby z důvodu uvedeného v § 162 písm. d) tr. ř. Dospěl totiž k názoru, že sice spis o době trvání základní vojenské služby, resp. vojenského cvičení obsahoval státní tajemství, kdežto spis o zatemňování neobsahoval státní tajemství, že odcizení aktovky bylo umožněno nedbalostí obviněného a dále, že státní tajemství se stalo známým zloději aktovky a mohlo se stát známým také cizí moci. Podle názoru lidového soudu však zanikla trestnost činu naznačeného v § 89 tr. zák. účinnou lítostí podle § 64 odst. 1 písm. b) tr. zák., a to v podstatě proto, že obviněný tím, že se neprodleně obrátil na národní bezpečnost,