č. 4/1952 Sb., Zákon o hygienické a protiepidemické péči, platné do 30.6.1966
ZÁKON
ze dne 28. března 1952
o hygienické a protiepidemické péči.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
Účel a úkoly hygienické a protiepidemické péče.
§ 1.
Ústavou zaručené právo lidu na ochranu zdraví zajišťuje stát především péčí o to, aby prostředí, v němž člověk žije a pracuje, i ostatní podmínky jeho života byly po zdravotní stránce co nejpříznivější. Touto hygienickou a protiepidemickou péčí bojuje proti vzniku a šíření nemocí a napomáhá tak zdravému vývoji lidu, rozvoji jeho tvůrčích sil a zvyšování produktivity práce.
§ 2.
Hygienická a protiepidemická péče spočívá hlavně
a)
v péči o zdravotně příznivý stav vzduchu, vody, půdy, obytných i jiných budov a zařízení a veřejně přístupných míst,
b)
v péči o zdravotně příznivé pracovní podmínky člověka, zvláště o ochranu jeho zdraví při práci před nepříznivými účinky pracovního prostředí a procesu a před nemocemi z povolání,
c)
v péči o zdravé výchovné prostředí a o jiné zdravotně příznivé podmínky vývoje školní mládeže,
d)
v péči o to, aby se lidu dostávalo za správných podmínek zdravotně nezávadných poživatin s potřebnou biologickou hodnotou, jakož i zdravotně nezávadných předmětů běžného užívání,
e)
ve zvláštních ochranných opatřeních proti vzniku a šíření přenosných nemocí.
§ 3.
(1)
K dosažení účelu hygienické a protiepidemické péče je každý, kdo může svou činností ovlivnit životní podmínky, povinen činit všechna potřebná hygienická a protiepidemická opatření nebo podrobit se jejich provedení; při tom je též povinen vyžádat si v případech stanovených tímto zákonem anebo předpisy podle něho vydanými závazný posudek orgánů hygienické a protiepidemické služby.
(2)
V zájmu účinného boje proti přenosným nemocem je povinen každý, komu to bude uloženo předpisy vydanými podle tohoto zákona nebo příslušnými orgány, provádět potřebná zvláštní protiepidemická opatření nebo podrobit se jejich provedení; zejména je povinen hlásit onemocnění, podezření z onemocnění a smrt přenosnou nemocí, podrobit se očkování, léčení a isolaci a provádět desinfekci nebo podrobit se jejímu provedení.
(3)
Pokud ke zdolání a zamezení přenosných nemocí nestačí prostředky k tomu určené, je zásadně každý povinen podle svých sil poskytovat potřebnou osobní a věcnou pomoc.
ČÁST II.
Orgány hygienické a protiepidemické služby.
§ 4.
(1)
V zájmu zajištění soustavné a účinné hygienické a protiepidemické péče se zřizují orgány hygienické a protiepidemické služby.
(2)
Orgány hygienické a protiepidemické služby jsou
a)
hlavní hygienik, který je v čele hygienické a protiepidemické složky ministerstva zdravotnictví; na Slovensku vykonává hlavní hygienik svou působnost zásadně prostřednictvím oblastního hygienika, který je v čele hygienické a protiepidemické složky pověřenectva zdravotnictví;
b)
krajský hygienik;
c)
okresní hygienik.
(3)
Nadřízený hygienik řídí práci podřízených hygieniků a dává jim příkazy a pokyny.
§ 5.
(1)
Orgány hygienické a protiepidemické služby
1.
vykonávají podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných v oboru hygienické a…
