č. 3626/2017 Sb. NSS, Stavební zákon: účel stavby; změna v účelu užívání stavby; fikce účelu stavby Garance
č. 3626/2017 Sb. NSS
Stavební zákon: účel stavby; změna v účelu užívání stavby; fikce účelu stavby
k § 125 odst. 2 a § 126 odst. 2 větě první zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
I. Fikce dle § 125 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, že je stavba určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena, se může uplatnit pouze za situace, kdy se nedochovala žádná dokumentace o povoleném účelu stavby. Pokud se doklady o povoleném účelu stavby dochovaly, avšak existuje pochybnost o tom, zda jde o doklady nejmladší, nelze fikci povoleného účelu, k němuž je stavba vybavena, uplatnit.
II. Ustanovení § 126 odst. 2 věty první stavebního zákona z roku 2006 ve znění účinném do 31. 12. 2012 je třeba vykládat tak, že změna v účelu užívání stavby je vždy přípustná jen na základě souhlasu stavebního úřadu. Naproti tomu ke změně činnosti, jež spadá do povoleného účelu stavby, je souhlasu stavebního úřadu třeba jen tehdy, pokud by mohl být ohrožen život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, čj. 10 A 182/2012-59)*)
Věc: a) František Š. a b) Antonie S. proti Magistrátu hlavního města Prahy o změnu v účelu užívání stavby.
Úřad městské části Praha 5 rozhodnutím ze dne 21. 2. 2012 podle § 134 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 nařídil žalobcům zjednat nápravu spočívající v okamžitém zastavení užívání části stavby rodinného domu jako kanceláří - administrativy, a to dnem doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně rekapituloval svůj závěr, že ve věci nebylo namístě nahrazovat neexistující stavební dokumentaci podle § 125 stavebního zákona z roku 2006, neboť se příslušná dokumentace dochovala, a to mimo jiné v podobě výkresů z roku 1932 a kolaudačního rozhodnutí z roku 1976, které předložili žalobci. Jelikož posledním povoleným účelem místností používaných jako kanceláře byly sušárna a sklad, bylo namístě jejich užívání jako kanceláří zakázat pro rozpor s povoleným účelem. Správní orgán I. stupně se neztotožnil s právním názorem žalobců a zástupkyně veřejného ochránce práv ohledně výkladu § 126 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 a s odkazem na jazykový výklad a metodické stanovisko Ministerstva vnitra dospěl k závěru, že souhlas či povolení stavebního úřadu vyžadují veškeré změny v účelu užívání stavby, nikoliv jen ty, které mohou ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí.
Proti rozhodnutí I. stupně podali žalobci odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 9. 2012 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný se plně ztotožnil se správním orgánem I. stupně co do zjištěného skutkového stavu i jeho právního hodnocení. Z kolaudačního rozhodnutí z roku 1976 měl za prokázané, že místnosti používané jako kancelář mají být používány jako sušárna, respektive sklad.
Pokud jde o výklad § 126 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, uvedl žalovaný nad rámec argumentace správního orgánu I. stupně, že výklad zastávaný žalobcem…
