83/1999 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 31. března 1999 ve věci návrhu na zrušení § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích Garance

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 1999 v plénu o návrhu stěžovatelky O. Z. na zrušení § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. dubna 1996 sp. zn. 4 C 814/95 bylo ve věci stěžovatelky (žalobkyně) proti žalovaným F. a E. E. (dále jen „žalovaní”) rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni vydat stěžovatelce dům č. p. 67 v K. P. se stavební parcelou č. kat. 172 a zahradou č. kat. 548/8, to vše v katastrálním území K. P.

Rozsudkem ze dne 16. ledna 1997 č. j. 28 Co 623/96-65 změnil Krajský soud v Praze citovaný rozsudek okresního soudu tak, že žalobu na vydání stavební parcely č. kat. 172 a zahrady č. kat. 548/8, to vše v katastrálním území K. P., zamítl. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 1997 č. j. 2 Cdon 1109/97-83 bylo zamítnuto dovolání stěžovatelky proti té části rozsudku Krajského soudu v Praze, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. V odůvodnění svého rozsudku Nejvyšší soud zejména poukázal na § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podle něhož pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se oprávněné osobě nevydává. Pokud je podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zrušen trestní rozsudek, včetně výroku o trestu propadnutí majetku - jak k tomu došlo v souzené věci - získává rehabilitovaná osoba nároky vyplývající ze zmiňovaných zrušených výroků. Nedochází tím však k takové obnově vlastnického práva k věci původního vlastníka, která by mu umožňovala „ujmout se svého vlastnického práva” a z „titulu vlastníka” požadovat vydání odňaté věci podle obecného právního předpisu (§ 126 - dříve § 132 - občanského zákoníku). I v takovém případě prý totiž jde o restituční nárok, jenž musí být uplatněn způsobem a za podmínek upravených zvláštním „restitučním” zákonem, na který zákon č. 119/1990 Sb. odkazuje. Přitom vydání majetku podle restitučního zákona nelze vynutit, jestliže podmínky tohoto zákona nebyly splněny.

Podle názoru Nejvyššího soudu § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. nerozeznává mezi zastavěným a nezastavěným pozemkem - jak tvrdí stěžovatelka - a domněnka, že zákonodárce měl v tomto případě na mysli toliko nezastavěný pozemek (poznámka: v souzené věci byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na vydání zastavěné stavební parcely a zahrady), proto nemá právní oporu, a to ani s přihlédnutím k logickému nebo historickému výkladu, jímž nelze gramatický výklad překlenout. Citované ustanovení se tedy vztahuje na všechny pozemky, k nimž bylo v minulosti zřízeno právo osobního užívání, byť jsou nyní v důsledku transformace tohoto práva v právo vlastnické ve vlastnictví žalovaných.

V ústavní stížnosti proti uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu stěžovatelka zejména uvedla, že jím byla porušena její…