č. 79/1998 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 25. března 1998 ve věci návrhu na zrušení ustanovení, jež je v § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeno slovy "od 25. února 1948"
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 25. března 1998 v plénu o návrhu A. P. na zrušení ustanovení, jež je v § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeno slovy „od 25. února 1948”,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Ústavnímu soudu byla dne 12. června 1997 doručena ústavní stížnost, doplněná podáním doručeným dne 19. září 1997, která směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 1997 č. j. 28 Ca 381/96-17, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Louny - okresního pozemkového úřadu ze dne 3. září 1996 č. j. 1508/96-R/4668/93/Ver. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelkou v rámci restituce požadované nemovitosti nelze vydat, neboť k přechodu majetku na stát došlo dne 13. srpna 1947, tedy před rozhodným obdobím vymezeným od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.
Spolu s touto ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na prohlášení neplatnosti zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, pro rozpor s čl. 1, čl. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt”) a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále bylo navrženo zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě”) v části věty in fine „od 25. února 1948”, a to s obdobnou argumentací o porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace. Obdobné návrhy spojila stěžovatelka s dalšími více než dvaceti ústavními stížnostmi.
Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., dospěl soudce zpravodaj ke stejnému závěru jako soudkyně zpravodajka ve věci sp. zn. Pl. ÚS 43/96, tj. že napadený zákon v žádném řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, přímo aplikován nebyl. S odvoláním se na důvody usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/96 ze dne 13. května 1997 proto návrh odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], a to usnesením sp. zn. IV. ÚS 207/97 ze dne 25. listopadu 1997.
Pokud jde o návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě, a to v části vyjádřené slovy „od 25. února 1948”, je nesporné, že toto ustanovení v předchozím řízení bezprostředně aplikováno bylo a podmínky § 74 zákona č. 182/1993 Sb. splněny jsou. Přesto, že ve výše uvedené obdobné věci sp. zn. Pl. ÚS 43/96 bylo, i pokud jde o tento návrh, vydáno odmítavé usnesení a návrh byl podle…
