č. 70/1999 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 18. února 1999 ve věci ověření volby senátorky JUDr. Dagmar Lastovecké
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
I. senát Ústavního soudu rozhodl dne 18. února 1999 o opravném prostředku proti rozhodnutím Senátu Parlamentu České republiky ze dne 16. prosince 1998 a Mandátového a imunitního výboru Senátu Parlamentu České republiky č. 18 ze dne 15. prosince 1998 ve věci ověření volby senátorky JUDr. Dagmar Lastovecké a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 1998 sp. zn. 11 Zp 54/98
takto:
JUDr. Dagmar Lastovecká byla ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 13. - 14. listopadu 1998 a 20. - 21. listopadu 1998 ve volebním obvodu č. 58 Brno-město platně zvolena senátorkou.
Z odůvodnění
(právní názory vyslovené v nálezu, které mají všeobecný význam)
1. V řízení podle oddílu třetího hlavy druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora, a protože koná jako - sui generis - odvolací instance, musí konkrétní případ posuzovat nejen z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, ale především z hlediska věrohodnosti demokratického procesu voleb.
2. Nejvyšší soud je oprávněn rozhodnout výrokem o tom, zda příslušný senátor byl platně zvolen, či nikoliv. Nelze tedy tvrdit, že Nejvyšší soud pouze posuzuje, zda podaná stížnost je či není důvodná (oprávněná), a že mu rozhodování o platnosti volby nepřísluší.
Orgán Senátu zkoumá platnost volby z hledisek jiných, zejména se zřetelem na čl. 19 odst. 2 Ústavy České republiky a na § 57 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů.
3. Podaný návrh (opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby senátora) nelze formálně odmítnout s poukazem na to, že směřuje „proti právně irelevantnímu rozhodnutí Senátu”. Relevanci rozhodnutí Senátu ve věci ověření volby poslance nebo senátora lze vyvodit z ustanovení § 85 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
4. Polemika týkající se objektivního či subjektivního porušení zákona o volbách (§ 16) je značně zavádějící. Obecně vzato by totiž nemělo jít výlučně o to, zda byl porušen volební zákon objektivně či subjektivně, nýbrž je třeba vzít v úvahu okolnosti konkrétního případu a intenzitu a způsob porušení volebního zákona. Nelze tedy obecně konstatovat, že každé porušení volebního zákona vyvolává (pokud je namítnuto) neplatnost voleb ani že sankcí neplatnosti volby nemůže být porušení volebního zákona postiženo vůbec.
5. Z povahy věci je zřejmé, že nelze v době „moratoria” 48 hodin před zahájením voleb a ve dny voleb zcela zakázat jakoukoliv volební kampaň. Ustanovení § 16 odst. 5 zákona o volbách je proto nutno interpretovat spíše restriktivně, a to tak, že zákonodárce měl na mysli zákaz aktivní volební kampaně, tzn. zamýšlené a cílené agitace, účelově směřované pro politické strany, koalice a kandidáty.
6. I když je řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby…
