č. 419/2006 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2006 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2006 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
takto:
Návrh na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.
Odůvodnění
I.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 občanské ho zákoníku, vedeném pod sp. zn. 34 C 22/2002, projednává spor mezi žalobci M. B., L. Č., D. D. a R. K., všichni bytem Ústí nad Labem, a žalovanými J. H. a P. D., podnikajícími v Ústí nad Labem, podle žaloby doručené krajskému soudu dne 13. 3. 2002.
2. Podstata sporu tkví v tom, že dne 26. 11. 2001 asi v 11.15 hod. žalobci, občané romské národnosti, navštívili restauraci žalovaných v Ústí nad Labem. Podle tvrzení žalobců si jich delší dobu ni kdo z obsluhy nevšímal, a proto se druhá žalobkyně kolemjdoucí servírky zeptala, zda budou obslouženi. Ta odpověděla, že nebudou, protože restaurace je soukromým klubem a k obsloužení je třeba předložit klubovou kartu, kterou mají jen stálí hosté a stojí 300 Kč. Poté, co žalobci projevili zájem kartu zakoupit, bylo jim sděleno, že si mohou dát jedno pivo a odejít. Žalobci však uvedli, že se chtějí najíst, na což jim bylo odpovězeno, že v restauraci se nevaří. Bezprostředně poté vstoupily do provozovny tři neromské osoby, jež byly bez jakýchkoliv dotazů a požadavků na předložení klubové karty obslouženy. Popsaný přístup obsluhujícího personálu žalobci vnímají jako rasovou diskriminaci snižující jejich důstojnost. Žalobou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem se proto domáhali ochrany osobnosti a uložení povinnosti žalovaným zaslat jim omluvný dopis a zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč, tj. každému ze žalobců 20 000 Kč, a uhradit náklady řízení.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 7. 2004 č. j. 34 C 22/2002-63 řízení pře rušil s odůvodněním, že ustanovení § 133a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.”), jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem [čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále též „Ústava”), § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen „zákon o Ústavním soudu”)], a Ústavnímu soudu podal návrh na jeho zrušení.
4. Krajský soud v návrhu uvedl, že v řízení dosud vyslechl žalobce (s výjimkou omluvivší se L. Č. ), oba žalované, jejich zaměstnankyni E. M. a svědka strany žalované J. L. Žalobci setrvali na svém tvrzení,…
