404/2002 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 13. srpna 2002 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) Garance

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2002 v plénu o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení),

Dne 2. ledna 2002 byl Ústavnímu soudu doručen návrh senátu 5 A Vrchního soudu v Praze, jímž se navrhovatel s poukazem na čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava”) domáhá zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), vyjádřeného slovy „Stát má právo při bezúplatném převodu či přechodu movitých věcí, práv a nemovitostí na kraj a při finanční spoluúčasti na pořízení takového majetku krajem vyhradit si stanovení podmínek pro další hospodaření a nakládání s tímto majetkem.”.

Navrhovatel uvedl, že pod sp. zn. 5 A 73/01 vede řízení o správní žalobě Plzeňského kraje (dále též „kraj”) proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „ministerstvo”). Uvedenou žalobou se Plzeňský kraj domáhá zrušení správního aktu vydaného podle ustanovení § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, kterým ministerstvo převedlo do působnosti Plzeňského kraje věci, práva a závazky, s nimiž hospodaří předškolní zařízení, školy a školská zařízení specifikovaná v příloze A1 uvedeného rozhodnutí, včetně těchto předškolních zařízení, škol a školských zařízení, a to s účinností od 1. dubna 2001. Tímto rozhodnutím současně byly převedeny do vlastnictví Plzeňského kraje nemovité věci uvedené v příloze B části I.A a části B/1 a B/1b uvedeného rozhodnutí a movité věci uvedené v příloze B části I.B rozhodnutí. Plzeňský kraj v žalobě zejména namítal, že ministerstvo s odvoláním na § 19 zákona o krajích v uvedeném rozhodnutí stanovilo čtyři podmínky pro další hospodaření a nakládání s převáděným nemovitým majetkem, které jej jako vlastníka omezují a jež považuje za nezákonné. Podmínky stanovené ministerstvem jsou natolik široké a restriktivní, že překračují možnosti dané ministerstvu zákonem, neboť zasahují do práv kraje jako vlastníka tak, že paralyzují plnohodnotný výkon vlastnických práv. Tím je současně zpochybněno i Ústavou zaručené právo na samosprávu kraje jako vyššího územního samosprávného celku. Ministerstvo ve svém vyjádření k žalobě uvedlo, že stanovené podmínky vycházejí z ustanovení § 19 zákona o krajích a že ministerstvo neporušilo zákon ani nepřekročilo jeho rámec. Uznává, že podmínky jsou omezující, stát má ovšem odpovědnost za vytvoření přiměřených podmínek pro naplňování ústavního práva na vzdělání, a změna využití majetku určeného ke vzdělávání by mohla vyvolat závažné problémy.

Vrchní soud v Praze vzal na zřetel usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2001 sp.…