36/1988 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí Garance

Dne 17. prosince 1979 byla v New Yorku přijata Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a listina o přístupu Československé socialistické republiky k Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 27. ledna 1988 s výhradou, že Československá socialistická republika se necítí vázána ve smyslu článku 16 odst. 2 ustanovením článku 16 odst. 1 Úmluvy a prohlašuje v souladu se zásadou suverénní rovnosti států, že v každém případě je k předložení sporu arbitráži nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru nutný souhlas všech stran sporu.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 18 odst. 1 dnem 3. června 1983. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 18 odst. 2 dnem 26. února 1988.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

Státy, které jsou stranami této Úmluvy,

majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,

uznávajíce zejména, že každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost tak, jak to stanoví Všeobecná deklarace lidských práv a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

potvrzujíce znovu zásadu rovnoprávnosti národů a jejich práva na sebeurčení, jak je zakotveno v Chartě Organizace spojených národů a v Deklaraci zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou Organizace spojených národů, jakož i v jiných příslušných rezolucích Valného shromáždění,

berouce v úvahu, že braní rukojmí je pro mezinárodní společenství závažným trestným činem a že, v souladu s ustanoveními této Úmluvy, jakákoli osoba, která se dopustí činu braní rukojmí, musí být trestně stíhána nebo vydána,

jsouce přesvědčeny, že je naléhavě nezbytné rozvinout mezinárodní spolupráci mezi státy při vypracování a přijetí účinných opatření k předcházení, stíhání a trestání všech činů braní rukojmí jako projevů mezinárodního terorismu,

dohodly se na následujícím:

1. Trestného činu braní rukojmí ve smyslu této Úmluvy se dopouští kterákoli osoba, která se zmocní jiné osoby (dále označované jako „rukojmí”) nebo ji zadrží a hrozí jejím usmrcením, zraněním nebo dalším zadržováním s cílem donutit třetí stranu, ať již stát, mezinárodní mezivládní organizaci, fyzickou nebo právnickou osobu nebo skupinu osob, aby učinili jakýkoli čin, nebo aby se jakéhokoli činu zdrželi jako výslovnou nebo nepřímou podmínku propuštění rukojmí.

2. Kterákoli osoba, která: