Input:

231/1998 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105) Garance

č. 231/1998 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105)
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. června 1957 byla v Ženevě na 40. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105).
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a schválil ji podle článku 39 odst. 4 Ústavy České republiky jako mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu článku 10 Ústavy České republiky. Prezident republiky Úmluvu ratifikoval.
Ratifikace Úmluvy o odstranění nucené práce, 1957, Českou republikou byla zapsána generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce dne 6. srpna 1996.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 4 odst. 2 dnem 17. ledna 1959 a pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu se zněním odstavce 3 téhož článku dnem 6. srpna 1997.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně. Do anglického a francouzského znění Úmluvy, jež jsou pro její výklad rozhodná, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Úmluva 105
ÚMLUVA
týkající se odstranění nucené práce, 1957
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
svolaná do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce, a tam se sešla dne 5. června 1957 na svém čtyřicátém zasedání,
přezkoumavši otázku nucené práce, která tvoří čtvrtý bod jednacího pořadu zasedání, a
majíc na zřeteli ustanovení Úmluvy o nucené práci z roku 1930, a
majíc na zřeteli, že Úmluva o otroctví, 1926, stanoví, že budou učiněna všechna potřebná opatření k zabránění tomu, aby se povinná nebo nucená práce vyvinula ve stav obdobný otroctví, a že Dodatková úmluva o zrušení otroctví, obchodu s otroky i institucí a praktik podobných otroctví, 1956, stanoví úplné zrušení poddanství vzniklé ze zadlužení a nevolnictví, a
berouc v úvahu, že Úmluva o ochraně mezd, 1949, stanoví, že mzda bude vyplácena pravidelně, a zakazuje způsoby výplaty mzdy, které zbavují pracovníka skutečné možnosti ukončit jeho zaměstnání, a
rozhodnuvši se přijmout další návrhy týkající se zrušení některých forem nucené nebo povinné práce, které představují porušení práv člověka zmíněných v Chartě Spojených národů a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá tohoto dvacátého pátého června roku tisícího devítistého padesátého sedmého tuto úmluvu, která může být nazývána jako Úmluva o odstranění nucené práce, 1957:
Článek 1
Každý člen1) Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že potlačí a nebude využívat v jakékoliv formě nucenou nebo povinnou práci:
a)  jako prostředku politického nátlaku nebo politické výchovy nebo jako trestu za zaujímání nebo vyjadřování politických názorů nebo názorů ideologicky protichůdných nastolenému politickému, sociálnímu nebo hospodářskému systému,
b)  jako metody mobilizace a využívání pracovních sil pro účely hospodářského rozvoje;
c)  jako prostředku pracovní kázně;
d)  jako trestu za účast