č. 15/1988 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o smluvním právu, ve znění účinném k 15.2.2014
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 4. září 1987
o Vídeňské úmluvě o smluvním právu
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
246/1988 Sb. |
|
|
9/2014 Sb.m.s. |
(k 15.2.2014) |
oprava českého znění |
Dne 23. května 1969 byla ve Vídni přijata Vídeňská úmluva o smluvním právu.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky. Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Vídeňské úmluvě o smluvním právu byla uložena u generálního tajemníka OSN dne 29. července 1987 s výhradou, že Československá socialistická republika se necítí vázána ustanovením článku 66 Úmluvy a prohlašuje v souladu se zásadou suverénní rovnosti států, že v každém případě je k předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo smírčímu řízení nutný souhlas všech stran sporu.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 84 odst. 1 dnem 27. ledna 1980. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 84 odst. 2 dnem 28. srpna 1987.
Český překlad úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
VÍDEŇSKÁ ÚMLUVA
o smluvním právu
Preambule
Státy, které jsou stranami této úmluvy,
berouce v úvahu základní úlohu smluv v historii mezinárodních vztahů,
uznávajíce stále větší význam smluv jako pramene mezinárodního práva a prostředku k rozvoji mírové spolupráce mezi národy bez ohledu na jejich státní a společenské zřízení,
jsouce si vědomy, že zásady svobodného souhlasu, dobré víry a pacta sunt servanda jsou všeobecně uznávány,
potvrzujíce, že spory týkající se smluv musí být, stejně jako jiné mezinárodní spory, řešeny mírovými prostředky a v souladu se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva,
připomínajíce odhodlání lidu Spojených národů vytvořit podmínky, za nichž mohou být zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv,
majíce na zřeteli zásady mezinárodního práva vtělené do Charty Organizace spojených národů, jako je zásada rovnoprávnosti národů a jejich právo na sebeurčení, zásada svrchované rovnosti a nezávislosti všech států, zásada nevměšování do vnitřních záležitostí států, zásada zákazu hrozby silou nebo použití síly a zásada všeobecného uznávání a dodržování lidských práv a základních svobod pro všechny,
jsouce přesvědčeny, že kodifikace a pokrokový rozvoj smluvního práva, jichž bylo dosaženo v této úmluvě, budou sloužit k dosažení cílů Spojených národů vyhlášených v Chartě, jako je udržení mezinárodního míru a mezinárodní bezpečnosti, rozvoj přátelských vztahů mezi národy a uskutečňování mezinárodní spolupráce,
potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou i nadále upravovat otázky, které nejsou upraveny ustanoveními této úmluvy,
dohodly se na tomto:
ČÁST I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Článek 1
Působnost úmluvy
Tato úmluva se vztahuje na smlouvy mezi státy.
Článek 2
Používané výrazy
1. Pro účely této úmluvy:
a)
„smlouva” je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jediné nebo ve dvou či více souvisících listinách, ať je její název jakýkoliv;
b)
„ratifikace”, „přijetí”, „schválení”, „přístup” je v…
