Input:

104/2013 Sb., Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění účinném k 1.1.2025 Garance

č. 104/2013 Sb., Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění účinném k 1.1.2025
ZÁKON
ze dne 20. března 2013
o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
77/2015 Sb.
(k 1.5.2015)
mění § 213 odst. 2, § 251 odst. 1; vkládá v části páté hlavu X
86/2015 Sb.
(k 1.6.2015)
mění, celkem 13 novelizačních bodů
55/2017 Sb.
(k 18.3.2017)
mění § 9, § 14, § 47, § 226, § 278 a § 292
57/2017 Sb.
(k 1.5.2017)
mění § 14, § 83, § 193, § 203, § 204, § 205, § 208, § 210, § 215 a § 225
178/2018 Sb.
(k 16.8.2018)
mění, celkem 27 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení
287/2018 Sb.
(k 1.2.2019)
vkládá nové § 65a a 65b
111/2019 Sb.
(k 24.4.2019)
mění § 15, § 16, § 17, § 18, § 19 a § 193
315/2019 Sb.
(k 1.12.2019)
mění § 2, § 8, § 9, § 140 a § 146; vkládá § 11a a 11b
333/2020 Sb.
(k 1.10.2020)
mění § 140, § 268, § 271 a § 314
220/2021 Sb.
(k 1.1.2022)
mění § 314 odst. 1 písm. a)
261/2021 Sb.
(k 1.2.2022)
mění § 9 a § 29
422/2022 Sb.
(k 1.1.2023)
mění, celkem 226 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení
349/2023 Sb.
(k 1.1.2024)
mění § 11, § 132, § 178, § 180, § 270, § 271; nová přechodná ustanovení
319/2024 Sb.
(k 1.1.2025)
mění, celkem 18 novelizačních bodů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje postupy justičních, ústředních a jiných orgánů v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních (dále jen „mezinárodní justiční spolupráce”) a postavení některých subjektů působících v této oblasti, zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie53) .
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)  justičním orgánem soud, státní zastupitelství anebo evropský pověřený žalobce, evropský žalobce nebo evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené nařízením Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce,
b)  ústředním orgánem Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo”) a Nejvyšší státní zastupitelství,
c)  cizozemským orgánem justiční nebo jiný orgán cizího státu, který je podle mezinárodní smlouvy nebo právního řádu cizího státu příslušný k mezinárodní justiční spolupráci,
d)  mezinárodní smlouvou vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a kterou je Česká republika vázána, jakož i mezinárodní smlouva mezi Evropskou unií a jedním nebo více cizími státy vyhlášená v Úředním věstníku Evropské unie, k jejímuž uzavření dal souhlas Evropský parlament a kterou je Česká republika vázána,
e)  žádostí o mezinárodní justiční spolupráci i jiný podnět k mezinárodní justiční spolupráci,
f)  zárukou vzájemnosti
1.  ujištění ministra spravedlnosti, že bude vyhověno obdobné žádosti cizího státu podané za obdobných okolností,
2.  ujištění příslušného cizozemského orgánu, že bude vyhověno obdobné žádosti České republiky podané za obdobných okolností, nebo
3.  prohlášení ministra spravedlnosti o vzájemnosti ze strany cizího státu.
§ 3
(1)  Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád.
(2)  Podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak.
§ 4
Záruka vzájemnosti
(1)  Není-li mezinárodní justiční spolupráce mezi Českou republikou a cizím státem upravena mezinárodní smlouvou, vyhoví justiční orgán žádosti cizozemského orgánu o mezinárodní justiční spolupráci pouze tehdy, poskytne-li cizí stát ujištění o vzájemnosti, které ministr spravedlnosti přijme, nebo pokud cizí stát dříve přijal ujištění o vzájemnosti ze strany České republiky v obdobném případě. Vyžádání ujištění o vzájemnosti od cizího státu zajistí ministerstvo.
(2)  Podmiňuje-li cizí stát vyhovění žádosti o mezinárodní justiční spolupráci ujištěním o vzájemnosti, poskytne je ministr spravedlnosti po zvážení všech rozhodných skutečností; v přípravném řízení tak činí na návrh Nejvyššího státního zastupitelství.
(3)  Ujištění o vzájemnosti může ministr spravedlnosti přijmout nebo poskytnout pouze po vyjádření Ministerstva zahraničních věcí a v případě, že se takové ujištění týká i druhu