č. 4556/2024 Sb. NSS, Mezinárodní právo veřejné: výkladová pravidla pro mezinárodní smlouvy Garance
č. 4556/2024 Sb. NSS
Mezinárodní právo veřejné: výkladová pravidla pro mezinárodní smlouvy
Daň z příjmu právnických osob: smlouvy o zamezení dvojího zdanění
k čl. 31 a čl. 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (č. 15/1988 Sb.)
ke Smlouvě mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (č. 124/1995 Sb.)1)
I. Mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, se vykládají podle pravidel stanovených ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu (č. 15/1988 Sb.). Při výkladu mezinárodní smlouvy soudy přednostně použijí obecné výkladové pravidlo (čl. 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu). Doplňkové výkladové prostředky nastupují jen tehdy, pokud si soud chce potvrdit správnost svého výkladu, odstranit nejasnost či nejednoznačnost nebo se vyhnout zřejmě protismyslnému či nerozumnému výkladu (čl. 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu).
II. Doplňkovými prostředky výkladu [čl. 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (č. 15/1988 Sb.)] mohou být také modelová smlouva o zamezení dvojího zdanění a komentář k ní. Modelová smlouva a komentář nejsou formálním pramenem práva ani závazným nástrojem při výkladu mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
III. Vychází-li smlouva o zamezení dvojího zdanění [zde Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (č. 124/1995 Sb.)] z modelové smlouvy, přednost má ta verze komentáře, která byla aktuální v době uzavření mezinárodní smlouvy. Pozdější verze komentáře lze použít, pokud poskytují odůvodněný výklad, blíže osvětlují a rozvádí předchozí názory a nejsou v rozporu s komentářem aktuálním v době uzavření smlouvy.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2023, čj. 10 Afs 27/2023-76)
Prejudikatura: č. 3262/2015 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 18/2008 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 520/06).
Věc: České aerolinie, a. s., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmu právnických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.
V této věci se Nejvyšší správní soud zabýval výkladem mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Jádrem sporu byla otázka, zda podle dřívější smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Korejskou republikou (č. 124/1995 Sb.) se příjmy z pronájmu nevybaveného letadla korejskou společností mají danit pouze v Koreji, nebo zda je lze danit i v České republice, kde má příjem z pronájmu zdroj.
Žalobkyně česká letecká společnost si za účelem letecké přepravy osob v dubnu 2013 pronajala od jihokorejské letecké společnosti Korean Air Lines Co., Ltd., jedno nevybavené letadlo bez posádky typu Airbus A330, později si pronajala i motor do tohoto letadla. Pronajaté letadlo bylo od května 2013 zapsáno v leteckém rejstříku tak, že jeho vlastnicí je společnost Korean Air Lines a provozovatelkou žalobkyně. V čl. 19 nájemní smlouvy si žalobkyně s vlastnicí letadla sjednaly, že nájemné je očištěno od všech daňových povinností v České republice a žalobkyně musí hradit všechny ostatní daně v souvislosti s pronájmem letadla, vyjma daňové povinnosti…
