č. 4543/2024 Sb. NSS, Rozšířený senát: stavení lhůty pro stanovení daně v důsledku soudního řízení zahájeného po účinnosti daňového řádu Garance
č. 4543/2024 Sb. NSS
Rozšířený senát: stavení lhůty pro stanovení daně v důsledku soudního řízení zahájeného po účinnosti daňového řádu
k § 41 soudního řádu správního
k § 148 odst. 4 a 5 daňového řádu
Pokud se v souvislosti se stanovením daně vede před soudem ve správním soudnictví řízení, které bylo zahájeno po 31. 12. 2010, nestaví se lhůta pro stanovení daně podle § 41 s. ř. s., ale podle § 148 odst. 4 daňového řádu. V tom případě se však nestaví nejdelší možná lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 5 daňového řádu.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2023, čj. 9 Afs 95/2021-64)
Prejudikatura: č. 2676/2012 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 299/2015 Sb.
Věc: Global Drink, s. r. o., v likvidaci, proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmu právnických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozšířený senát řešil otázku střetu staré úpravy daňového řízení (zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a nové úpravy (daňový řád). Konkrétně šlo o to, zda u daní, u kterých počala běžet prekluzivní lhůta pro vyměření podle staré právní úpravy (§ 47 zákona o správě daní a poplatků), v případě zahájení řízení před správními soudy po 1. 1. 2011 staví běh prekluzivní lhůty pravidlo uvedené v § 41 s. ř. s., a to se všemi důsledky, včetně stavení nejdelší desetileté lhůty pro stanovení daně.
Žalobkyně v letech 2006 a 2007 provozovala velkoobchod. Po provedené daňové kontrole doměřil Finanční úřad v Šumperku dodatečnými platebními výměry žalobkyni daň z příjmů právnických osob podle pomůcek, a to za zdaňovací období roku 2006 a roku 2007. S odvoláním proti platebním výměrům žalobkyně neuspěla. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 8. 2013, čj. 22 Af 85/2011-48, rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. Důvodem byla nepřezkoumatelnost zvolených pomůcek. Žalovaný nato vydal dne 21. 4. 2015 nové rozhodnutí, jímž oba dodatečné platební výměry změnil tak, že doměřenou daň snížil. Ani toto rozhodnutí však neobstálo v soudním přezkumu a bylo zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 30. 5. 2018, čj. 65 Af 24/2015-58. Krajský soud dospěl k závěru, že i nové odůvodnění zvolených pomůcek bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a současně vnitřně rozporné. Po vrácení věci rozhodl žalovaný o odvolání žalobkyně potřetí. Rozhodnutím ze dne 18. 12. 2019 oba dodatečné platební výměry změnil tak, že doměřenou daň opět snížil.
Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, čj. 65 Af 16/2020-57, i třetí rozhodnutí žalovaného zrušil, tentokrát však proto, že uplynula maximální desetiletá lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 5 daňového řádu. Krajský soud upozornil, že (první) žaloba v této věci byla podána až po dni nabytí účinnosti daňového řádu, a to dne 17. 5. 2011. V souladu s přechodným ustanovením § 264 odst. 4 daňového řádu proto bylo nutné dospět k závěru, že se na běh lhůty pro stanovení daně užije § 148 daňového řádu včetně jeho odstavce 5. Krajský soud se vymezil též proti některým judikátům Nejvyššího správního soudu, které dospěly k opačnému závěru, že…
