č. 4541/2024 Sb. NSS, Správní trestání: nicotnost a nezákonnost rozhodnutí o přestupku příslušníka bezpečnostního sboru či vojáka z důvodu nepříslušnosti správního orgánu Garance
č. 4541/2024 Sb. NSS
Správní trestání: nicotnost a nezákonnost rozhodnutí o přestupku příslušníka bezpečnostního sboru či vojáka z důvodu nepříslušnosti správního orgánu
k § 4 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (v textu jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“)
Skutečnost, že o protiprávním jednání osoby uvedené v § 4 odst. 5 písm. a) nebo b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, rozhodoval v rámci řízení o přestupku obecní úřad s rozšířenou působností, nezakládá dle citovaného zákona nicotnost tohoto rozhodnutí, nýbrž nezákonnost, ke které lze přihlédnout pouze k námitce účastníka řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2023, čj. 9 As 188/2023-28)
Prejudikatura: č. 1629/2008 Sb. NSS, č. 2096/2010 Sb. NSS, č. 3450/2016 Sb. NSS a č. 4488/2023 Sb. NSS.
Věc: T. V. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o spáchání přestupku, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobkyně dne 28. 4. 2020 v Ústí nad Labem v ulici Petrovická u nadchodu ve směru k ulici Sociální péče jako řidička motocyklu překročila o 54 km/h nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, která činila 50 km/h.
Magistrát města Ústí nad Labem poté, co obdržel od Policie České republiky oznámení o přestupku, zjistil, že žalobkyně v té době podléhala vojenské kázeňské pravomoci. Proto danou věc postoupil vojenskému útvaru, jehož byla žalobkyně příslušnicí (Velitelství 4. brigády rychlého nasazení). Vojenský útvar rozhodnutím ze dne 16. 6. 2020 uznal žalobkyni vinnou ze spáchání daného přestupku. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, na jehož základě Velitelství pozemních sil rozhodnutí vojenského útvaru zrušilo a věc mu vrátilo k dalšímu řízení. Vojenský útvar poté o vině žalobkyně za přestupek rozhodl rozhodnutím ze dne 26. 10. 2020, které bylo na základě odvolání žalobkyně opět zrušeno. Věc byla poté vrácena vojenskému útvaru. Než však stihl vydat ve věci nové rozhodnutí, byl žalobkyni ke dni 28. 2. 2021 ukončen služební poměr. Vojenský útvar proto věc předal magistrátu, jenž pokládal za správní orgán věcně a místně příslušný k projednání přestupku.
Magistrát rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022 shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 14. 12. 2022 na základě odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí magistrátu tak, že snížil uloženou pokutu z 8 000 Kč na 6 000 Kč a potvrdil zákaz řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, čj. 41 A 5/2023-37, prohlásil rozhodnutí žalovaného a magistrátu za nicotná. Dle krajského soudu o věci rozhodovaly nepříslušné správní orgány. V době spáchání přestupku a v době vydání původního prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně ve služebním poměru, proto měl o věci rozhodovat vojenský útvar, nikoli magistrát…
