Input:

86/1950 Sb., Trestní zákon, platné do 31.12.1961 Archiv

č. 86/1950 Sb.
[zrušeno č. 140/1961 Sb.]
TRESTNÍ ZÁKON
ze dne 12. července 1950.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
OBECNÁ ČÁST.
HLAVA PRVÁ.
ÚČEL TRESTNÍHO ZÁKONA.
§ 1.
Trestní zákon chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití. Prostředky k dosažení tohoto účelu jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření.
HLAVA DRUHÁ.
ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI.
§ 2.
Trestný čin.
Trestným činem je jen takové pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek uvedený v zákoně pachatel zavinil.
Zavinění.
§ 3.
(1) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl jej způsobit, nebo
b) věděl, že jej může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn.
(2) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že jej může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.
§ 4.
(1) Nestanoví-li zákon výslovně, že zavinění z nedbalosti je trestné, vyžaduje se k trestnosti úmyslné zavinění.
(2) K okolnostem, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, se však přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné,
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde, aby o ní pachatel věděl.
§ 5.
Pokus.
(1) Jednání pro společnost nebezpečné, jehož se pachatel dopustil v úmyslu způsobit výsledek uvedený v zákoně, je pokusem trestného činu, jestliže tento výsledek nenastane.
(2) Pokus je trestný čin jako trestný čin sám, avšak při výměře trestu se přihlédne k okolnostem a k důvodům, pro něž k výsledku uvedenému v zákoně nedošlo, a k tomu, jak se jednání tomuto výsledku přiblížilo.
(3) Pokus není trestný, upustil-li pachatel dobrovolně od způsobení výsledku uvedeného v zákoně.
§ 6.
Spolupachatelství.
Za výsledek uvedený v zákoně, který byl úmyslně způsoben společným jednáním, odpovídá každý ze spolupachatelů, jako by jej způsobil sám.
§ 7.
Návod a pomoc.
(1) Kdo v někom úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin, bude potrestán podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž naváděl.
(2) Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání trestného činu, bude potrestán podle trestný sazby stanovené na trestný čin, při němž pomáhal. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po trestném činu.
(3) Trestnost návodce a pomocníka není závislá na trestnosti přímého pachatele.
(4) Ustanovení pokusu se použije též na pokus návodu a pomoci.
(5) Návodce a pomocník nejsou trestní, zabrání-li dobrovolně tomu, aby se ten, kdo byl naváděn nebo komu bylo pomáháno, dopustil trestného činu.
§ 8.
Nutná obrana.
Jednání jinak trestné, jímž někdo odvrací útok na lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy