Input:

6/1996 Sb., Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8. listopadu 1995 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 17 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky Garance

č. 6/1996 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 8. listopadu 1995 v plénu ve věci navrhovatele Ing. P. U., zastoupeného JUDr. P. R., a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o návrhu na zrušení ustanovení § 17 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, podaného spolu s ústavní stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 1994 č. j. 38 Ca 4/94-13
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
(podstatná část)
Navrhovatel - stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba se žádostí o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 11. 8. 1994 č. j. MHMP 70379/OVS 1176/1994, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu v Praze 2 ze dne 6. 6. 1994 č. j. 606/4-2571/94. Tímto rozhodnutím bylo určeno, že podle ustanovení § 13 písm. c) a § 17 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, nelze stěžovateli vydat osvědčení o státním občanství České republiky.
Současně stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení § 17 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb. (jehož aplikace vedla k citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze), podle něhož státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství získal v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením.
Stěžovatel uvedl, že podle ustanovení § 3 zákona Národní rady Slovenské republiky č. 40/1993 Z.z., o státním občanství Slovenské republiky, získal dnem 30. 6. 1993 volbou státní občanství Slovenské republiky. Poté požádal Obvodní úřad pro Prahu 2 o vystavení osvědčení o státním občanství České republiky a výslovně uvedl, že jako občan České republiky získal volbou dne 30. 6. 1993 slovenské státní občanství. Zdůraznil, že projevil vůli pouze k získání i slovenské příslušnosti, neprojevil však vůli pozbýt občanství české. Obvodní úřad v Praze 2 rozhodl, že podle § 13 písm. c) a § 17 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb. osvědčení o státním občanství České republiky nelze vydat. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že pozbytí státního občanství České republiky je vázáno podle ustanovení § 13 písm. c) a § 17 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb. na nabytí cizího státního občanství s výjimkou v zákoně uvedených případů.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které Magistrát hl. m. Prahy zamítl a rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrdil z důvodů, které uvedl obvodní úřad.
Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí správní žalobu podle § 247 a násl. o.s.ř. Poukázal na znění čl. 12 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), podle něhož nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství, a prohlásil, že on sám vůli směřující k pozbytí státního občanství České