Input:

43/1956 Sb., Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění, kterým se mění ustanovení o mzdě zaměstnanců povolaných k službě v branné moci. Garance

č. 43/1956 Sb.
ZÁKONNÉ OPATŘENÍ
předsednictva Národního shromáždění
ze dne 20. září 1956,
kterým se mění ustanovení o mzdě zaměstnanců povolaných k službě v branné moci.
Předsednictvo Národního shromáždění usneslo se podle § 66 ústavy na tomto zákonném opatření;
Čl. I.
Zákon č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, ve znění vládního nařízení č. 9/1954 Sb., se mění takto:
§ 7 zní:
„(1) Zaměstnanci povolanému k službě v branné moci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trvá v den stanovený povolávacím rozkazem (určovacím lístkem) k nastoupení služby aspoň 2 týdny, přísluší před jejím nastoupením od zaměstnavatele mzda za první 2 týdny od uvedeného dne. Zaměstnanci, který základní nebo náhradní službu vykonává ve dvou nebo více částech, přísluší před nastoupením druhé nebo další části služby od zaměstnavatele mzda za 1 týden ode dne stanoveného k nastoupení druhé nebo další části služby. Zaměstnanci, který bez vážného důvodu opustil práci před prvním dnem pracovního volna, jež mu náleželo, krátí se nárok na mzdu podle ustanovení první a druhé věty o jednu šestinu za každý neomluveně zameškaný pracovní den (směnu).
(2) Vykonává-li zaměstnanec uvedený v odstavci 1 větě první službu v branné moci vyjma službu základní nebo náhradní, přísluší mu vedle nároku podle odstavce 1 po dobu vykonávání služby, pokud přesahuje dva týdny, od zaměstnavatele mzda, snížená o částku, která bude stanovena podle odstavce 4. Nárok na tuto sníženou mzdu vzniká jen tehdy, má-li zaměstnanec