Input:

300/2004 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 10. března 2004 ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. Garance

č. 300/2004 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 10. března 2004 ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 10. března 2004 v plénu o návrhu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, na zrušení části ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění zákona č. 83/1998 Sb.,
takto:
Slova „od 200 000 Kč” v § 106 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb., se zrušují dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 27. 5. 2003 návrh Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava”) na zrušení části ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb., (dále jen „stavební zákon”), a to slov „od 200 000 Kč”, pro rozpor s čl. 1 Ústavy, čl. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”) a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Dodatkový protokol”).
Krajský soud v návrhu rekapituluje řízení, které předcházelo jeho návrhu. Ve stavebním řízení byla Fondu dětí a mládeže „v likvidaci” uložena pokuta 200 000 Kč za nedokončení neodkladných zabezpečovacích prací spočívajících v oplocení a částečné stabilizaci krovu a jejich „zavětrování”, jakož i další zabezpečovací práce, označené jako porušení povinnosti vymezené § 106 odst. 2 písm. g) stavebního zákona. Fond dětí a mládeže „v likvidaci” ve správním řízení a v žalobě proti správním rozhodnutím o uložení pokuty namítal, že provedl práce v mezích svých možností, a že zřícení části střechy vyvolalo mimořádně nepříznivé počasí. Upozornil, že jako státní organizace v likvidaci nemá peníze na nové investiční akce. Krajský soud má za to, že dolní hranice pokuty 200 000 Kč neumožňuje přihlédnout k uvedeným poměrům a zejména k tomu, že podle čl. I bodu 4 zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, likvidátor jednající jménem tohoto fondu může nové závazky převzít jen v přímé souvislosti s „ukončením nevyřízených závazků”. Krajský soud se domnívá, že slova „od 200 000 Kč” v § 106 odst. 2 stavebního zákona, stanovující nejnižší pokutu pro vymezené delikty v oblasti staveb, jsou neslučitelná s uvedenými články Ústavy, Listiny a Dodatkového protokolu. Argumentaci nachází v závěrech nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002 vyhlášeného pod č. 405/2002 Sb. Soud upozorňuje na nerovnost mezi zněním odstavců 2 a 3 § 106 stavebního zákona. V přílohách soud předkládá žalobu a jí napadená rozhodnutí orgánů stavební správy.
Ústavní soud vyzval dne 4. 6. 2003 k vyjádření Poslaneckou sněmovnu a Senát Parlamentu České