Input:

23/1997 Sb., Nález Ústavního soudu České republiky ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. července 1996 č. j. 28 To 191/96-15 Garance

č. 23/1997 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
IV. senát Ústavního soudu České republiky rozhodl dne 28. listopadu 1996 ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. července 1996 č. j. 28 To 191/96-15
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. července 1996 č. j. 28 To 191/96-15 se zrušuje.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 30. května 1996 č. j. 18 Nt 1258/96-6 o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů § 67 písm. a), b) trestního řádu, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že napadeným usnesením byla porušena ustanovení článku 8 odst. 2, 3, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Obecné soudy rozhodovaly totiž o stěžovatelově vazbě na návrh státního zástupce v rozporu s ustanovením § 77 odst. 1 trestního řádu, neboť doba omezení jeho osobní svobody přesáhla 24 hodin. Instituty zadržení osoby podezřelé podle ustanovení § 76 trestního řádu a zajištění podle § 14 odst. 1 písm. d), e) zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jsou obsahově zcela shodné. Pokud tedy Listina v článku 8 odst. 3 stanoví, že zadržená osoba musí být nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu, vztahuje se toto ustanovení jak na postup podle § 76 odst. 1 trestního řádu, tak i na postup podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z těchto důvodů stěžovatel měl být okamžitě propuštěn na svobodu, takže rozhodování o jeho vazbě nepřicházelo vůbec v úvahu. Soudy rozhodující o vazbě se navíc náležitě nezabývaly ani tím, zda jsou dány důvody vazby stanovené zákonem. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno pro porušení článku 8 odst. 2, 3, 5 Listiny a aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci uvedl ve vyjádření předsedkyně senátu, že pokud stěžovatel byl zajištěn podle § 14 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze tuto dobu zajištění započítávat do doby zadržení stěžovatele podle příslušných ustanovení trestního řádu. Lhůta 24 hodin, ve které je státní zástupce podle § 77 odst. 1 trestního řádu povinen zadrženou osobu předat soudu s návrhem na vzetí do vazby, počíná běžet teprve okamžikem zadržení obviněného podle § 76 odst. 1 trestního řádu. Tento názor, jak se ve vyjádření dále uvádí, vychází nejen z výše citovaných ustanovení trestního řádu, ale je v souladu i s komentářem k trestnímu řádu a rozhodnutím publikovaným pod č. 10/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V projednávané věci byly pak důvody pro vzetí do vazby nepochybně dány.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe