Input:

184/1960 Sb., Vyhláška Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení zaměstnanců pověřených činností v zahraničí, platné do 31.12.1979 Archiv

č. 184/1960 Sb.
[zrušeno č. 165/1979 Sb.]
VYHLÁŠKA
Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení
ze dne 9. prosince 1960
o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení zaměstnanců pověřených činností v zahraničí
Ústřední rada odborů a Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví podle § 2 odst. 3 písm. c), § 3 odst. 2 písm. b) a podle § 9 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), a podle § 3 odst. 3 písm. c) a podle § 32 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“):
ČÁST PRVNÍ
Zaměstnanci v zahraničí
§ 1
Pro nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení zaměstnanců československých rozpočtových, hospodářských nebo jiných organizací, kteří jsou občany Československé socialistické republiky a jsou přiděleni nebo přijati k výkonu činnosti pro tyto organizace mimo území Československé socialistické republiky (dále jen „zaměstnanci v zahraničí“) platí obecné předpisy o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení zaměstnanců, pokud z dalších ustanovení této části vyhlášky nevyplývá odchylná úprava.
§ 2
(1) Za výdělek zaměstnance v zahraničí se pro účely nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení považuje hrubý funkční plat podle příslušných platových úprav, který mu náleží po dobu jeho činnosti v zahraničí.
(2) Nenáleží-li zaměstnanci v zahraničí funkční plat, nebo není-li stanoven, považuje se za výdělek částka, kterou podle povahy jeho činnosti v zahraničí stanoví příslušný ústřední úřad nebo orgán v souladu se zásadami platové úpravy pro zaměstnance zahraniční služby.
(3) Je-li výdělek podle předchozích odstavců nižší než měsíční hrubá mzda (plat), která zaměstnanci náležela v průměru za poslední rok před vysláním do zahraničí, popřípadě před započetím přípravy pro službu v zahraničí, považuje se za výdělek tato průměrná měsíční hrubá mzda (plat).
(4) Zahraniční přídavek, popřípadě jiné příplatky nebo zvýšení platu poskytované k úhradě zvýšených výdajů v zahraničí se do výdělku podle předchozích odstavců nezapočítávají.
§ 3
(1) Nezdaňuje-li se výdělek zaměstnance v zahraničí daní ze mzdy, odečítá se při výpočtu čisté denní mzdy pro stanovení nemocenského od výdělku daň ze mzdy, která by na tento výdělek připadla při práci konané na území Československé socialistické republiky.
(2) Zaměstnanci v zahraničí náleží nemocenské nejdříve ode dne, od kterého se mu při pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz již neposkytuje funkční plat, popřípadě mzda. Poskytování zahraničního přídavku, popřípadě jiných příplatků uvedených v § 2 odst. 4 není na újmu nároku na nemocenské. Podpůrčí doba1) se však počítá vždy od prvního dne pracovní neschopnosti.
(3) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro poskytování nemocenského při karanténě, pro poskytování podpory při ošetřování člena rodiny a pro poskytování peněžité pomoci v mateřství.
§ 4
(1) Je-li zaměstnanec v zahraničí pojištěn také ve státě, v němž vykonává činnost, a dostává-li z tohoto pojištění