Input:

134/1946 Sb., Zákon o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku Garance

č. 134/1946 Sb.
ZÁKON
ze dne 15. května 1946
o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku.
Prozatimní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Přihlášení majetku.
Předmět.
§ 1.
Všeobecně.
(1) Přihlašovací povinnosti pro účely dávky z majetkového přírůstku a dávky z majetku podle ustanovení tohoto zákona podléhá:
a) majetek v tuzemsku;
b) majetek v cizině, patří-li fysickým osobám které v tuzemsku v rozhodný den konečný § 2, odst. 1, č. 2 a odst. 5 bydlely nebo tu pobývaly déle jednoho roku, dále československým státním občanům, kteří, vykonávajíce tuzemskou státní službu, měli v tento den bydliště v cizině, nebo právnickým osobám, které měly k uvedenému dni v tuzemsku sídlo (obchodní vedení);
c) dluhy a břemena.
(2) Majetek, dluhy a břemena podléhají přihlašovací povinnosti podle stavu, v jakém byly ve dnech rozhodných pro přihlášení majetku (§ 2).
(3) Majetkem v tuzemsku jsou:
a) majetkové předměty, které jsou tuzemsku, a to i tehdy, jsou-li částí hospodářského celku, který z části leží v tuzemsku, z části v cizině. U platidel a cenných papírů jest rozhodné místo úschovy;
b) majetková práva, včetně pohledávek, projevují-li se jejich právní nebo hospodářské účinky nebo mají-li se projeviti v tuzemsku. Tuzemskými majetkovými právy jsou zejména užívací a požívací práva na tuzemských nemovitostech, pohledávky zajištěné na tuzemských nemovitostech, podíly na podniku, který má sídlo (obchodní vedení) v tuzemsku, nebo na majetku tuzemské pobočky cizozemského podniku, není-li právo na podíl spojeno s držbou akcií nebo kuksů, a výsady a patenty udělené v tuzemsku.
§ 2.
Doba rozhodná pro přihlášení majetku.
(1) Dnem rozhodným pro přihlášení majetku, pokud není stanoveno jinak (odstavce 2 a 5, § 22, odst. 2 a 3), jest:
1. 1. leden 1939, ke kterémužto dni se určí počáteční stav majetku (rozhodný den počáteční), a
2. 15. listopad 1945, ke kterémužto dni se určí konečný stav majetku (rozhodný den konečný). Časové období mezi oběma dny jest v dalších ustanoveních nazýváno zkráceně „rozhodná doba“.
(2) Vlastníci (držitelé) zemědělského a lesního majetku nebo výdělečného majetku, kteří vedou řádné obchodní nebo hospodářské knihy, mohou vzíti pro tento majetek za rozhodný den počáteční den, ke kterému pořídili poslední pravidelnou účetní závěrku před 1. lednem 1939, nebo po 1. lednu 1939, nejdéle však do konce února 1939.
(3) Pro vyrovnání přesunů mezi majetkem uvedeným v odstavci 2 a ostatním majetkem (odstavec 4), které nastaly u téže osoby v době mezi dnem závěrky a jiným rozhodným dnem počátečním pro ostatní majetek, platí tato ustanovení:
a) byly-li majetkový předmět nebo právo vyloučeny z majetku uvedeného v odstavci 2 a převedeny do ostatního majetku, nakládá se s majetkovým předmětem nebo právem tak, jako by v den rozhodný pro zjištění počátečního stavu ostatního majetku ještě patřily k majetku, z něhož byly vyloučeny;
b) byly-li majetkový předmět nebo práva vyloučeny z ostatního majetku a převedeny do majetku uvedeného v odstavci 2, nakládá se s majetkovým předmětem nebo právem tak, jako by v den rozhodný pro zjištění počátečního stavu ostatního majetku