Změny v zákoně o daních z příjmů Archiv

 NahoruZměny v zákoně o daních z příjmů

V insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podle § 40b odst. 1 ZSDP podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku daňové přiznání, hlášení, popř. vyúčtování za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí, za kterou nebylo dosud podáno. Pro zajištění efektivní správy daně v průběhu insolvenčního řízení počítá zákonodárce v § 40b odst. 1 ZSDP s využitím insolvenčního správce nejen coby osoby s dohlížecí funkcí, ale též i s pozicí tzv. třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení podle § 7 ZSDP v tom insolvenčním řízení, kde insolvenční správce nemá postavení osoby s dispozičním oprávněním. Jestliže dlužník z různých důvodů neposkytuje správci daně součinnost a fakticky odmítá podat toto daňové přiznání, může správce daně (nejčastěji se svolením soudu) požádat o zajištění splnění této povinnosti osobu insolvenčního správce coby tzv. třetí osobu zúčastněnou na daňovém řízení podle § 7 ZSDP. Insolvenční správce by se poté pokusil zajistit podání tohoto daňového přiznání v součinnosti s daňovým dlužníkem či bez jeho součinnosti. Dospěje-li insolvenční správce k závěru, že není schopen bez součinnosti či s nějakou mírou součinnosti s dlužníkem unést břemeno důkazní a břemeno tvrzení (např. z důvodu ztráty dlužníkova účetnictví), zaniká povinnost učinit toto podání. O této skutečnosti poté insolvenční správce vyrozumí místně příslušného správce daně ve stejné lhůtě a ke stanovení daně poté dochází na základě pomůcek. Tento postup by měl metodicky platit jak…