Input:

Využití elektronického hlasování při rozhodování per rollam - NÁMĚT DO DISKUSE Garance

11.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.4.2.4
Využití elektronického hlasování při rozhodování per rollam – NÁMĚT DO DISKUSE

JUDr. Jiří Čáp

Ve dvoudílném příspěvku se budeme zabývat některými otázkami týkajícími se rozhodování mimo zasedání shromáždění v SVJ, se zaměřením na možnost využití hlasování elektronickými prostředky. Příspěvek má být podnětem k diskusi na toto téma, které je trvale aktuální v činnosti v podstatě všech SVJ, a to především v případech, kdy vlastníci jednotek (nebo někteří z nich) z vlastní iniciativy namísto zaslání vyjádření (hlasování) v písemné formě, používají elektronické prostředky.

I. ČÁST

Předmětem tohoto příspěvku tedy není zabývat se rozhodováním pomocí elektronických prostředků v případě těch SVJ, která mají vytvořený uzavřený systém elektronického kontaktu se svými členy-vlastníky jednotek, který není přístupný jiným osobám; ani není účelem zabývat se IT technologiemi. – Jde výlučně o právní aspekty elektronického podpisu v případě rozhodování mimo zasedání shromáždění v SVJ, pokud vlastníci jednotek či někteří z nich hlasují nikoli v písemné formě, nýbrž elektronickými prostředky s elektronickým podpisem. Přitom jde pouze o problematiku těch SVJ, kde pouze určitá část vlastníků jednotek disponuje elektronickými prostředky, a tedy v případě rozhodování mimo zasedání může komunikovat s SVJ tímto způsobem namísto písemné formy, zatímco jiní vlastníci jednotek hlasují v písemné formě. V těchto případech pak při tomto právním jednání učiněném elektronickými prostředky musí být vyjádření člena SVJ-vlastníka jednotky také elektronicky podepsáno.

Účelem příspěvku je podnítit diskusi na téma prostého elektronického podpisu, a to pouze v užším pojetí, bez rozboru jednotlivých stupňů elektronického podpisu, a tedy zabývat se touto problematikou pouze v souvislostech s rozhodováním shromáždění mimo zasedání podle §1211 až § 1214 NOZ, pro které § 1212 NOZ (v rámci souboru ustanovení o rozhodování mimo zasedání shromáždění) vyžaduje k platnosti hlasování „… vyjádření vlastníka jednotky s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo učiněno, podepsané vlastní rukou na listině obsahující plné znění návrhu rozhodnutí.” Stranou zde také ponecháváme nově vložené ustanovení v § 1212 (nová věta druhá ve znění podle novelizace NOZ provedené zákonem č. 163/2020 Sb., s účinností od 1. 7. 2020, kde jsou stanoveny požadavky pro postup při hlasování v těch záležitostech, ve kterých zákon nebo stanovy vyžadují, aby přijetí rozhodnutí shromáždění bylo osvědčeno veřejnou listinou.)

Obecně k rozhodování mimo zasedání shromáždění (§ 1211 až § 1214 NOZ)

V odborné veřejnosti zabývající se problematikou bytového spoluvlastnictví a společenstvím vlastníků jednotek (dále též jen „SVJ”) je často věnována pozornost problematice rozhodování orgánů SVJ mimo zasedání (per rollam), především pak rozhodování mimo zasedání shromáždění, jako nejvyššího orgánu SVJ – a to zdaleka nikoli jen v souvislostech se současnými mimořádnými opatřeními v důsledku epidemie a zvláštního zákona (Lex Covid).

Podle § 158 odst. 2 NOZ je obecně poskytnuta možnost kterékoli právnické osobě, aby v zakladatelském právním jednání při založení právnické osoby (resp. v průběhu její existence doplněním do zakladatelského právního jednání) připustila rozhodování kteréhokoli orgánu právnické osoby i mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků. Této právní úpravy v § 158 odst. 2 se novela NOZ provedená zákonem č. 163/2020 Sb. nedotkla. Avšak novelou NOZ, provedenou zákonem č. 33/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021, je včleněn nový § 158a NOZ, z něhož vyplývají nové požadavky také v souvislosti s rozhodováním mimo zasedání nejvyššího orgánu právnické osoby v tom smyslu, že podle nově vloženého § 158a NOZ je podle odst. 1 právnická osoba povinna uchovávat po celou dobu své existence zápisy z jednání nejvyššího orgánu, a podle odst. 2, rozhoduje-li nejvyšší orán právnické osoby mimo zasedání v písemné formě, uchovává právnická osoba i všechny dokumenty související s takovým rozhodováním.

V rámci právní úpravy bytového spoluvlastnictví je zařazena zvláštní právní úprava pro rozhodování mimo zasedání shromáždění, tedy mimo zasedání nejvyššího orgánu SVJ (před novelou NOZ provedenou zákonem č. 163/2020, s účinností od 1. 7. 2020, byla tato právní úprava zahrnuta v § 1210 až § 1214, po této novele je zahrnuta v § 1211 až § 1214 NOZ, a to proto, že v § 1210 je nyní upravena zcela nová možnost připustit ve stanovách SVJ také konání „náhradního shromáždění”). Ustanovení § 1211 až § 1214 jsou zvláštní právní úpravou rozhodování mimo zasedání shromáždění ve vztahu k § 158 odst. 2, ve dvou směrech:

  • Podle § 1211 odst. 1 věty první lze rozhodovat mimo zasedání shromáždění i v případě, že stanovy SVJ tuto možnost neupravují; jde o případ, kdy svolané zasedání shromáždění nebylo usnášeníschopné. Přitom v novele NOZ, účinné od 1. 7. 2020, byla zrušena maximální třicetidenní lhůta (před novelou v § 1210 odst. 1 NOZ), ve které bylo možné navrhnout v tomto případě rozhodování mimo zasedání shromáždění v záležitostech, o nichž mělo být jednáno na původně svolaném zasedání shromáždění, které nebylo usnášeníschopné. – V § 1211 odst. 1 větě první jde tedy o zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecnému ustanovení v § 158 odst. 2 NOZ v tom smyslu, že možnost rozhodování mimo zasedání shromáždění v tomto případě nemusí být umožněna stanovami SVJ, a použije se přímo na základě tohoto zákonného ustanovení.

  • Současně v § 1211 až § 1214 jsou upraveny zvláštní požadavky a podmínky pro rozhodování mimo zasedání shromáždění (a také – oproti § 158 odst. 2, kde je výslovně uváděno rozhodování mimo zasedání „v písemné formě nebo s využitím technických prostředků” – je v § 1211 odst. 1 stanovena možnost rozhodovat mimo zasedání pouze „v písemné formě”).

Tento požadavek rozhodování v písemné formě má však bezprostřední souvislost s ustanoveními o formě právních jednání (§ 559 až § 564 NOZ), jmenovitě s ustanoveními § 561 a § 562 NOZ, pokud jde o zachování písemné formy i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky podle jiného právního předpisu (viz § 561 odst. 1 věta třetí a § 562 odst. 1). – Jinak v souvislostech s rozhodováním mimo zasedání shromáždění se použije s účinností od 1. 1. 2021 také nově vložený § 158a NOZ (vložený novelou NOZ provedenou zákonem č. 33/2020 Sb.), jak je shora uvedeno.

K účelu tohoto příspěvku a k předpokládané diskusi

V uvedených souvislostech je základním účelem tohoto příspěvku zabývat se – v předpokládané diskusi čtenářů – především problematikou „prostého elektronického podpisu” v praxi SVJ při rozhodování mimo zasedání shromáždění. „Prostý elektronický podpis” je označení, které se vžilo pro „jiný elektronický podpis” podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. ve spojení s přímo použitelným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu – ve zkratce elDAS) a zákonem č. 297/2016 Sb., v němž jsou upraveny pouze ty záležitosti, které přímo použitelné nařízení EU ponechává na úpravě ve vnitrostátních právních řádech států EU. Z nařízení elDAS také vycházejí některé definice, např. – „podepisující osoba” je fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis, „elektronický podpis” jsou data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která používá podepisující osoba k podepsání. Přímo použitelné nařízení elDAS a zákon č. 297/2016 Sb., účinný od 19. 9. 2016, jsou „jiným právním předpisem”, na který odkazuje § 561 odst. 1 NOZ ve větě třetí, tedy jiným právním předpisem, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, přičemž podle § 562 odst. 1 „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby”.

V nařízení eIDAS jsou, mimo jiné, také definovány druhy (stupně) elektronického podpisu. Je zavedeno několik stupňů elektronického podpisu a v zákoně č. 297/2016 Sb. navazujícím na toto přímo použitelné nařízení EU je podle dikce v § 7 uváděn „jiný elektronický podpis”, tedy jiný elektronický podpis, než jsou vyšší stupně elektronického podpisu, tedy než je zaručený elektronický podpis a než je kvalifikovaný elektronický podpis – § 5a § 6, (přičemž, jak bylo již uvedeno, pro „jiný elektronický podpis” se v praxi vžilo a používá se označení „prostý elektronický podpis”, který není nijak blíže definován, a naopak je chápán velmi široce, což by nemuselo vždy odpovídat požadavku § 562 odst. 1 NOZ).

Celkově je podle nařízení elDAS (přímo použitelného v členských státech EU) uplatněn podstatně volnější princip pro elektronické podpisy, a zvláště pro základní stupeň elektronického podpisu, tedy podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. „jiného elektronického podpisu” (a to oproti předchozí právní úpravě v zákoně č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, v znění pozdějších předpisů, který vycházel z tehdejší směrnice ES č. 1999/1993/EC a který definoval elektronický podpis striktnějším způsobem než v současné době, a to tak, že „elektronickým podpisem jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě”).

Podle nařízení eIDAS by neměly být elektronickému podpisu upírány právní účinky proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikovaný elektronický podpis - tedy na vyšší stupeň elektronického podpisu). Na základě toho lze v souladu s nařízením elDAS uplatnit postup, podle něhož písemná forma (ve smyslu § 562 odst. 2 NOZ) je v soukromoprávních vztazích zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky opatřenými i prostým elektronickým podpisem, tedy elektronickým podpisem, který nemá náležitosti vyšších forem elektronických podpisů (zaručeného elektronického podpisu a kvalifikovaného elektronického podpisu) § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb. Je však otázkou, co vše lze považovat za „jiný elektronický podpis” podle § 7 uvedeného zákona (v návaznosti na nařízení elDAS) - tedy za jiný než zaručený a dále jiný než kvalifikovaný elektronický podpis, pro který se v praxi vžilo a užívá označení „prostý elektronický podpis”, a dále zda žádnému z různě používaných prostých elektronických podpisů nelze ve smyslu nařízení eIDAS upírat právní účinky např. také při rozhodování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění podle § 1211 až § 1214 NOZ. Zákon nic bližšího k tomuto „jinému elektronickému podpisu” nestanoví a v podstatě se v praxi pro jednání mezi soukromoprávními osobami často dovozuje, že lze za prostý elektronický podpis považovat např. i uvedení jména a příjmení na konci e-mailu, a to společně s e-mailovou adresou nebo telefonním číslem, anebo např. při nakupování v e-shopu na základě nabídky zaslané e-mailem, pouze akceptování této nabídky, vyplnění zaslaného elektronického formuláře (s údaji o jméně, příjmení, bydlišti kupujícího, jak jsou rubriky uvedeny ve formuláři, a odeslání e-mailem na adresu dodavatele, tedy e-shopu). Přitom je namístě znovu připomenout, že prostý elektronický podpis nelze použít pro podepisování dokumentů ve styku s orgány veřejné správy nebo se soudy apod., kde se požaduje kvalifikovaný elektronický podpis (založený na kvalifikovaném certifikátu), který také ve všech státech EU má stejné právní účinky jako vlastnoruční podpis (nemá však povahu úředně ověřeného podpisu). Proto ani v ČR nelze prostý elektronický podpis používat k podepisování elektronických dokumentů, které jsou určeny orgánům veřejné správy, dále např. soudu apod. – To se však nevztahuje na použití prostého elektronického podpisu při jednání mezi soukromoprávními osobami (tedy ani při rozhodování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění). Otázkou však zůstává, zda by podpis na rozhodnutích vlastníků jednotek, zaslaných nikoli v písemné formě, nýbrž elektronickými prostředky, s prostým elektronickým podpisem, jehož „formy” či druhy nejsou v odborné praxi spolehlivě vymezeny, byl vždy považován v případě soudního sporu za podpis rovnocenný vlastnoručnímu podpisu, tedy zda by byl považován za podpis, jímž je zachována písemná forma podle § 562 odst. 1 NOZ, a tedy zda jde o zachování písemné formy právního jednání i při tomto jednání učiněném elektronickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Zvláště důležité by to bylo v případě jednání před soudem ohledně návrhu přehlasovaného vlastníka podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ.

Základními otázkami, na které dosud chybí jednoznačná odpověď (a s ohledem na současnou judikaturu by jistě bylo uvítáno např. sjednocující rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR), jsou především otázky:

  • zda při použití prostého elektronického podpisu pro jednání mezi soukromoprávními osobami, a tedy také pro účely hlasování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění podle § 1211 až § 1214, pro které se vyžaduje písemná forma (§ 1212 NOZ), naplňuje prostý elektronický podpis (jehož pojetí je značně široké) požadavek podle § 562 odst. 1 ve spojení s § 562 odst. 1 NOZ v tom smyslu, aby byla zachována písemná forma při takovém právním jednání „učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby”, a současně

  • co vše lze považovat za prostý elektronický podpis, který by splňoval tyto požadavky „zachování písemné formy i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky” ve vztahu k uvedenému § 562 odst. 1 NOZ, ve spojení s jiným právním předpisem, na který je odkazováno v § 561 odst. 1 větě třetí (tedy ve spojení s přímo použitelným nařízením eIDAS a na ně navazujícím zákonem č. 297/2016 Sb.), jestliže jde o elektronický podpis, který je vymezen velmi široce a až neurčitě, takže některý z prostých elektronických podpisů při tak bezbřehém vymezení by nemusel být v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 NOZ.

Jde o záležitosti, které jsou předmětem různých stanovisek a názorů odborné veřejnosti v souvislostech s nikoli zcela jednoznačně vyložitelnými problémy, zda různé způsoby prostého elektronického podpisu, jak bývají používány, jsou rovnocennými písemnému podpisu ve smyslu uvedených § 561 a § 562 NOZ, ve spojení s jiným právním předpisem, na který odkazuje § 561 odst. 1 ve větě třetí, tedy s přímo použitelným nařízením eIDAS a se zákonem č. 297/2016 Sb., jestliže podle § 562 odst. 1 ve větě první je stanoveno, že „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby”. Dále v § 565 NOZ (o soukromé listině) je stanoveno: „Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.” V § 566 odst. 1 se pak stanoví: „Není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.”

Předmětem různých stanovisek a názorů je tedy především:

  • zda postačí prostý elektronický podpis při hlasování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění elektronickými prostředky (tedy jiný elektronický podpis ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb.), a

  • co vše lze rozumět tímto prostým elektronickým podpisem (tedy podle dikce § 7 uvedeného zákona „jiným elektronickým podpisem”), který odpovídá požadavku podle § 562 odst. 1 NOZ.

V souvislostech s tím se např. v prostředí SVJ (z důvodu opatrnosti a v zájmu určité právní jistoty) leckdy v praxi používá např. postup, že osoba oprávněná ke svolání shromáždění rozešle v písemné formě všem členům-vlastníkům jednotek návrh usnesení, spolu s podklady, včetně uvedení lhůty pro vyjádření (ne kratší patnácti dní). Pokud se vlastník jednotky nevyjadřuje (nehlasuje) písemně s doručením zpět SVJ např. prostřednictvím poštovních služeb anebo osobním doručením jeho písemného vyjádření k návrhu usnesení spolu s vlastnoručním podpisem na adresu SVJ uvedenou v návrhu na rozhodnutí, uplatňuje se někdy následující postup: Vlastník jednotky si vytiskne zaslaný písemný formulář obsahující celý text návrhu usnesení, vepíše na tento formulář své vyjádření (hlasování), opatří je vlastnoručním podpisem, s uvedením data svého vyjádření a poté tento dokument „naskenuje” a elektronicky odešle na adresu SVJ, uvedenou v zaslaných podkladech pro návrh na rozhodnutí. Tento postup bývá (v zájmu právní jistoty či z opatrnosti) používán proto, že dokument tvořící přílohu e-mailu v PDF, který lze stáhnout a přečíst, nikoli však upravovat či pozměňovat jinými osobami, také splňuje podmínku pro dlouhodobé uchování obsahu a jeho archivaci v čitelné podobě. Tím se také vyhoví požadavku obsaženému v nově vloženém ustanovení § 158a NOZ (podle novely NOZ provedené zákonem č. 33/2020 Sb., s účinností od 1. 1. 2021). Podle tohoto nového ustanovení každá právnická osoba uchovává po celou dobu své existence zápisy z jednání nejvyššího orgánu i s přílohami. Rozhoduje-li nejvyšší orgán mimo zasedání v písemné formě, uchovává právnická osoba i všechny dokumenty související s takovým rozhodováním. (Současně jsou v § 158a NOZ stanoveny povinnosti v této souvislosti při zániku právnické osoby s právním nástupcem, nebo zrušuje-li se právnická osoba s likvidací).

V praxi SVJ se tedy často používá shora uvedený postup, vzhledem k tomu, že pouhý podepsaný e-mail je dostupný komukoli a lze také jeho obsah měnit, a v praxi se proto leckdy dovozuje, že z hlediska průkaznosti přijatého rozhodnutí mimo zasedání shromáždění by nemusel být pro tento účel vhodný (i když se ve skutečnosti v praxi používá např. při elektronickém kontaktu s e-shopem apod., např. vyplněním formuláře pro nákup, zaslaným z e-shopu, a jeho odesláním tomuto e-shopu e-mailem).

Dílčí závěry k prvnímu dílu příspěvku

  1. Rozhodování mimo zasedání shromáždění upravují § 1211 až § 1214 NOZ, přičemž v případě, kdy nebylo svolané zasedání shromáždění usnášeníschopné, může osoba oprávněná ke svolání shromáždění podat návrh na rozhodování mimo zasedání shromáždění v písemné formě, aniž by taková možnost byla uvedena ve stanovách SVJ (§ 1211 odst. 1 věta první).
  2. V jiných případech lze rozhodovat mimo zasedání shromáždění v písemné formě, pokud to umožní stanovy SVJ (§ 1211 odst. 1 věta druhá) – (Pozn.: Vyjma období mimořádných opatření vydávaných podle Lex Covid (zákon č. 191/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kdy lze rozhodovat mimo zasedání orgánu i v případech, kdy to zákon ani stanovy neumožňují.
  3. Požadavek na rozhodování mimo zasedání v písemné formě má bezprostřední souvislost s § 561 a § 562 NOZ o zachování písemné formy i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, přičemž
  4. jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat – tímto jiným právním předpisem je v současné době přímo použitelné nařízení EU č. 910/2014, o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu (ve zkratce známé jako „elDAS”), a zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
  5. Není zcela jednoznačné z řady používaných forem či způsobů „prostého elektronického podpisu”, zda odpovídají požadavkům § 562 odst. 1 NOZ, tedy zda je zachována písemná forma při právním jednání učiněném elektronickými prostředky.
  6. Zvláště v případech, že by došlo ke sporu o tom, zda bylo či nebylo rozhodnutí skutečně a potřebnou většinou hlasů vlastníků jednotek přijato, není zcela jisté, zda by různě používané „prosté elektronické podpisy” byly dostatečně průkazné a skutečně rovnocenné vlastnoručnímu podpisu ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 NOZ.

VYUŽITÍ ELEKTRONICKÉHO HLASOVÁNÍ PŘI ROZHODOVÁNÍ PER ROLLAM – II. ČÁST

Ve dvoudílném příspěvku se budeme zabývat některými otázkami týkajícími se rozhodování mimo zasedání shromáždění v SVJ, se zaměřením na možnost využití hlasování elektronickými prostředky. Příspěvek má být podnětem k diskusi na toto téma, které je trvale aktuální v činnosti v podstatě všech SVJ, a to především v případech, kdy vlastníci jednotek (nebo někteří z nich) z vlastní iniciativy namísto zaslání vyjádření (hlasování) v písemné formě používají elektronické prostředky.

1. V prvním dílu příspěvku na uvedené téma (viz SVJ aktuálně č. 12/2020, str. 1–4) bylo uvedeno, že jde o podnět k diskusi na toto téma, které je trvale aktuální v činnosti v podstatě všech SVJ, která nemají zajištěn spolehlivým způsobem uzavřený elektronický kontakt se všemi svými členy tak, že není pochyb o tom, že jsou naplněny všechny požadavky pro zachování písemné formy právního jednání také při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky podle ustanovení NOZ o formě právních jednání (§ 559 a násl. NOZ, jmenovitě podle § 561 a § 562 NOZ ve spojení s § 565 a § 566 NOZ o soukromých listinách), ve spojení s přímo použitelným nařízením elDAS a zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

V prostředí SVJ je toto téma často diskutováno, avšak se vzájemně rozdílnými názory či stanovisky. Opětovně (shodně jako v prvním dílu tohoto příspěvku) je nezbytné zdůraznit, že v příspěvku k tomuto tématu a v očekávané diskusi jde výlučně o právní aspekty této záležitosti, přičemž není účelem rozbor jednotlivých stupňů elektronického podpisu; jde pouze o otázky využití prostého elektronického podpisu v případě rozhodování shromáždění SVJ mimo zasedání (per rollam) za použití elektronických prostředků tak, aby takové rozhodování bylo právně uznatelné.

Vezmeme-li v úvahu velmi značný počet SVJ působících v ČR (více než šedesát tisíc SVJ), je zřejmé, že v předmětné záležitosti je nezbytné co nejdříve dosáhnout, pokud možno, sjednocujícího stanoviska, a to zvláště (avšak nejen) pro potřeby praxe v SVJ, ve vztahu k pojetí prostého elektronického podpisu a k možnostem jeho využití ve vztazích mezi soukromoprávními osobami, včetně potřeb dokazování v případě soudního sporu. Zde máme na mysli např. jednání a dokazování v občanskoprávním soudním řízení, vyvolaném vlastníkem jednotky podle § 1209 NOZ, bylo-li rozhodováno mimo zasedání shromáždění (per rollam) s využitím elektronických prostředků. Bude zřejmě nezbytné vyčkat sjednocující judikatury v záležitosti „prostého” elektronického podpisu (tedy „jiného” elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., ve spojení s přímo použitelným nařízením elDAS) a ve vztahu k § 561 a § 562 NOZ (o zachování písemné formy právního jednání i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky) a dále také ve vztahu k § 565 a § 566 NOZ (o soukromých listinách) a současně