SplynutíGarance

9.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Splynutí

9.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.8.6
Splynutí

JUDr. Vladimíra Knoblochová

Právní úprava splynutí jako jeden z právních důvodů zániku závazku je obsažena v § 1993 a 1994 NOZ. Tato právní úprava se od úpravy ve starém občanském zákoníku v zásadě neliší, pouze je doplněna o zvláštní ustanovení o důsledcích splynutí v případě solidárních závazků.

V případě, že právo a tomu odpovídající povinnost „splyne” z jakéhokoliv důvodu v jedné osobě, pak zásadně takové právo i povinnost zanikají. Ke splynutí dochází v praxi jednak v případech tzv. univerzální sukcese a jednak i v případech sukcese singulární. Nejčastějším případem splynutí je u fyzických osob dědění, u právnických osob pak zejména fúze či jiný typ přeměny, u které dochází ke sloučení či splynutí.

Pan Novák uzavřel se svým synem smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčil svému synovi finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Pan Novák zemřel a dědicem pohledávky se stal jeho syn. V tomto okamžiku by syn pana Nováka dlužil sám sobě, proto závazek zaniká.

Stejným způsobem zaniká závazek v případě, že je dlužníkem společnost Alfa vůči společnosti Beta a tyto dvě společnosti se vzájemně sloučí v rámci procesu fúze (tj. závazek v takovém případě zaniká právní mocí zápisu přeměny do obchodního rejstříku).

K zániku závazku může dojít i v případě postoupení pohledávky na dlužníka. V této souvislosti byl ale v právní teorii vysloven názor, že dlužníkovi nemůže být postoupen jeho vlastní dluh, a proto by neměl být tento případ posuzován jako splynutí, ale jako dohoda o vzdání se práva.

K zániku závazku také dochází, stane-li se např. nájemce vlastníkem bytu, který si pronajímá. V takovém případě zaniká nájemní vztah splynutím.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1464/2005 ze dne 19. října 2005

Stala-li se osoba, jíž svědčilo právo osobního užívání bytu ve smyslu ustanovení § 152 a násl. ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. vlastníkem, resp. spoluvlastníkem nemovitosti, v níž se byt nacházel, mělo to za následek zánik jejího práva osobního užívání bytu, neboť je pojmově vyloučeno, aby vlastník užíval byt v domě ve svém vlastnictví z jiného právního důvodu než z titulu vlastnického práva k domu, v němž se byt nachází; je tedy pojmově vyloučeno, aby byl současně zavázaným i oprávněným z užívacího vztahu. To platí i v případech spoluvlastnického vztahu k domu, neboť žádný ze spoluvlastníků nemůže být v užívacím vztahu k ostatním spoluvlastníkům; i v takovém případě může spoluvlastník užívat byt pouze z titulu svého (spolu)vlastnického práva k domu (srov. 26 Cdo 1258/98).

Závazek, resp. právo a tomu odpovídající povinnost, zaniká v okamžiku, kdy dojde ke splynutí, bez ohledu na to, zda je závazek splatný či nikoliv. Jakmile dojde k zániku závazku, nemůže se závazek již znovu obnovit (např. nemůže dojít zpětně k postoupení pohledávky na jinou osobu odlišnou od dlužníka).

Zákon výslovně stanoví, že pokud splyne právo věřitele s povinností toho, kdo závazek zajišťuje, nezaniká tím hlavní dluh. Pokud se tedy např. stane zástavní věřitel vlastníkem zástavy, zajištěná pohledávka, resp. dluh, tím samozřejmě nezaniká, ale zanikne zástavní právo, které ji zajištovalo.

Splynutím

 
 Nahoru