Smlouva o přepravě věciGarance

12.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Smlouva o přepravě věci

12.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.15.3
Smlouva o přepravě věci

Mgr. Iva Jarolímová

Do doby účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byla právní úprava smluv o přepravě zboží rozdělena jak mezi tehdejší občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), tak i mezi tehdy platný obchodní zákoník (zákon č.  513/1991 Sb., obchodní zákoník). V obchodním zákoníku se hovořilo o přepravě nákladu, v občanském zákoníku o přepravě věci.

Stávající občanský zákoník již mezi těmito úpravami nerozlišuje, ale přebírá veskrze celou úpravu obsaženou v obchodním zákoníku, menší část pak ze zákoníku občanského. Současná jediná zákonná úprava týkající se přepravy věci je obsažena v ustanoveních § 2555 až 2577 NOZ.

Podrobnější úpravu podmínek přepravy osob a věcí však mohou přinášet také podzákonné prováděcí právní předpisy v podobě tzv. přepravních řádů. Ty jsou vázány vždy ke konkrétnímu druhu přepravy. K novému občanskému zákoníku ještě doposud nebyly schváleny žádné prováděcí předpisy, kterými by byly stanoveny přepravní řády. Aktuálně platnými přepravními řády je vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a nařízení vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu.

Pro přepravu věci s mezinárodním prvkem je z hlediska mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, důležité zmínit Úmluvu CMR - Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě, Evropskou dohodu o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, Úmluvu o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), Montrealskou úmluvu – Úmluvu o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, Úmluvu o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI) a Hamburskou úmluvu – Úmluvu OSN o námořní přepravě zboží.

Pokud se máme věnovat úpravě obsažené v občanském zákoníku, podstatou smlouvy o přepravě věci je závazek dopravce odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení. Odesílatel se zavazuje zaplatit za to dopravci přepravné. Smluvními stranami jsou na jedné straně dopravce, který se zavazuje přepravu zásilky provést, a na druhé straně odesílatel zásilky, který se zavazuje za to dopravci zaplatit přepravné.

Podstatnými náležitostmi smlouvy o přepravě věci jsou:

  • specifikace věci, která má být přepravena (tedy zásilky),

  • určení místa odeslání a místa určení (doporučuje se specifikovat co nejkonkrétněji),

  • závazek dopravce zásilku přepravit z místa odeslání do místa určení,

  • úplatnost přepravy, tedy závazek odesílatele uhradit za přepravu přepravné.

Smlouva nevyžaduje reálné předání zásilky k tomu, aby byla uzavřena. K jejímu uzavření stačí konsenzus smluvních stran na podstatných náležitostech smlouvy. Současně je stanoveno, že nepožádá-li odesílatel dopravce o převzetí zásilky v ujednané době a není-li ujednána do šesti měsíců od uzavření smlouvy, práva a povinnosti ze smlouvy zaniknou.

U smlouvy o přepravě věci není vyžadována písemná forma, nepožaduje-li to jedna ze smluvních stran (§ 1756 a násl. NOZ). Smlouva tedy může být uzavřena i ústně.

I když je přepravné podstatnou náležitostí smlouvy, nemusí být ve smlouvě specifikováno, sjednání přesné částky není vyžadováno. Přepravné může být stanoveno například pouhým odkazem. Naopak je důležité poznamenat, že smlouvu nelze sjednat jako bezúplatnou. V tom případě by se jednalo o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 NOZ. Není-li výše přepravného vůbec sjednána, náleží dopravci přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku.

Splatnost přepravného je zákonem stanovena bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. S ohledem na dispozitivnost celé zákonné úpravy je jen na smluvních stranách, jak se k okamžiku splatnosti postaví.

Doba pro doručení zásilky naopak podstatnou náležitostí smlouvy není. I přesto je dopravce povinen provést přepravu v ujednané době, a pokud tato doba ujednána nebyla, pak bez zbytečného odkladu. Zmíněná doba pro doručení zásilky počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem. Počátek lhůty pro doručení, nestanoví-li strany jinak, počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem. Samotné převzetí se tedy do přepravní lhůty nezapočítává.

V případě, že dopravce nebo odesílatel požádá druhou stranu o vydání potvrzení, je druhá strana povinna písemně potvrdit objednávku přepravy, resp. převzetí zásilky. Takovým potvrzením je i nákladní list ve smyslu § 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb., který není na rozdíl od náložného listu upraveného v občanském zákoníku, cenným papírem.

Další povinností odesílatele je povinnost poskytnout dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze, případně předat zvláštní listiny, které jsou potřeba k provedení přepravy, a to nejpozději při předání zásilky k přepravě.

Pokud v předmětné přepravě figuruje

 
 Nahoru