Input:

č. 92/1967 Sb. rozh., Garance

č. 92/1967 Sb. rozh.
Přezkoumává-li soud rozhodnutí o uložení kárného opatření, a to ať již proto, že rozhodčí řízení bylo bezvýsledné (§ 209 písm. a), § 213 zák. práce a § 14 až § 18 vyhl. ÚRO č. 82/1965 Sb.), nebo proto, že pracovní poměr postiženého pracovníka již skončil (§ 81 odst. 6 a § 7 zák. práce), je navrhovatelem vždy pracovník, který návrh na přezkoumání rozhodnutí o kárném opatření podal, kdežto organizace, která kárné opatření uložila, má v soudním řízení vždy postavení odpůrce (§ 79 odst. 1, § 244 odst. 1 a § 247 odst. 1 o. s. ř.).
Ustanovení § 2 odst. 2 písm. f) disciplinárního řádu pro pracovníky železniční dopravy nevylučuje, aby převedení na jinou práci až na dobu jednoho roku bylo provedeno na pracoviště s menšími výdělkovými možnostmi.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 1967, 6 Cz 18/67.)
Rozhodnutím náčelníka železniční stanice ze dne 18. května 1966 bylo výpravčímu této železniční stanice za porušení pracovní kázně při posunu uloženo podle § 2 odst. 2 písm. f) disciplinárního řádu pro pracovníky železniční dopravy jako kárné opatření převedení na jinou práci na dobu 6 měsíců. Vedle toho nebyly jmenovanému přiznány prémie za měsíc květen a byly mu odebrány jízdní výhody podle směrnice č. Im/54 na dobu jednoho roku.
Uložené kárné opatření bylo na základě podaného návrhu rozhodnutím rozhodčího orgánu při závodním výboru ROH železniční stanice ze dne 3. června 1966 zrušeno.
Okresní soud Praha-východ rozhodnutí o uložení kárného opatření zrušil a věc vrátil rozhodčímu orgánu k novému projednání. Opatření o prémiování žalovaného za měsíc květen a o odnětí jízdních výhod bylo potvrzeno a navrhovatel byl zavázán zaplatit soudní poplatek.
Krajský soud v Praze na základě odvolání navrhovatele změnil rozsudek okresního soudu tak, že byl vypuštěn výrok o vrácení věci rozhodčímu orgánu k novému rozhodnutí, v ostatním pak byl tento rozsudek potvrzen.
Krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel - shodně s rozsudkem okresního soudu - z toho, že mohlo být vzhledem k ustanovení § 2 odst. 2 písm. f) disciplinárního řádu pro pracovníky železniční dopravy uloženo převedení na jinou práci přesahující 3 měsíce, a že až na dobu jednoho roku, avšak bez snížení platu. Rozhodnutí o uložení kárného opatření jmenovanému bylo pak s odkazem na citovaná ustanovení zrušeno z toho důvodu, že byl převeden na méně placenou práci signalisty na dobu 6 měsíců.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti generálního prokurátora, že oběma citovanými rozsudky byl porušen zákon, a tyto rozsudky zrušil.
Z odůvodnění:
Předně je třeba uvést, že v řízení o přezkoumání rozhodnutí, jimž bylo uloženo kárné opatření, které se provádí podle § 244 a násl. o. s. ř., je navrhovatelem vždy pracovník, který s rozhodnutím o uložení kárného opatření nesouhlasí a podává proto podle § 81 odst. 5 zák. práce rozhodčímu orgánu návrh, aby je zrušil. Přezkoumává-li rozhodnutí o uložení kárného opatření soud a to ať již proto, že rozhodčí řízení