č. 9/1961 Sb. rozh., Garance

Zaměstnanec, který uplatnil nárok na náhradu škody z pracovního úrazu proti podniku u rozhodčího orgánu, pomáhal, ač to nebylo jeho povinností, druhému pracujícímu při odstraňování klanice vozíku, převážejícího těžké součástky. Při uvolňování závlačky použil druhý pracovník smyčky drátu, jímž se snažil ji vytáhnout a poškozený zaměstnanec na ni zespodu uhodil kladivem. Uvolněný drát mu těžce poranil jediné oko. (O druhé přišel při jiném pracovním úrazu). Podnik se bránil zejména tím, že je výslovně zakázáno odstraňovat klanici z naloženého vozíku.

Rozhodčí orgán Automobilových závodů Klementa Gottwalda v Praze přiznal poškozenému zaměstnanci plné odškodnění. Podnik námitky okresnímu soudu nepodal.

Jde o odškodnění pracovního úrazu. Podnik svou povinnost k náhradě nepopírá, namítá jen, že na úrazu má vinu i navrhovatel a uvádí, že navrhovatel porušil bezpečnostní předpis, že pomáhal odstraňovat klanici, která je nejen opatřením k usnadnění dopravy, nýbrž i bezpečnostním opatřením k zamezení sesutí nákladu, dále, že jako vyučený zámečník musel nutně vědět, že vytahuje závlačku tak, jak se vytahovat nemá, a že tím vykonával i zámečnickou práci, ač věděl, že vzhledem k tomu, že je na jedno oko slepý, zámečnickou práci vykonávat nesmí a konečně, že se měl chovat obezřetněji právě proto, že je na jedno oko slepý.

Námitky podniku však nejsou důvodné. Podle § 3 zák. č. 58/1956 Sb. o náhradě škody za pracovní úrazy nese poškozený škodu poměrně jen tehdy, porušil-li předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, ač s nimi byl řádně obeznámen. Nebylo zjištěno, že by navrhovatel byl porušil nějaký konkrétní předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Je pravda, že podle § 3 zák. č. 67/1951 Sb. o bezpečnosti při práci je povinností každého pracujícího počínat si při práci tak, aby neohrožoval ani vlastní zdraví, popřípadě život. Je také pravda, že kdyby si byl počínal opatrněji, nebylo by k úrazu došlo. Zákon však chrání zaměstnance i v případě, že k úrazu došlo jejich neopatrností, pokud se tak ovšem nestalo buď výhradně, nebo i v důsledku toho, že porušili bezpečnostní předpisy.

Proto nelze navrhovateli přičítat k tíži ani to, že odstraňoval klanici, která je opatřením bezpečnostním k zamezení sesutí nákladu, neboť k úrazu nedošlo sesutím nákladu. I když musel vědět, že závlačka se nemá vytahovat způsobem jak to činil, není to rozhodující, protože tím neporušil žádný výslovný bezpečnostní předpis. Není skutečně vhodné, vytýkat mu, že věděl, že zámečnickou práci vykonávat nesmí, poněvadž je na jedno oko slepý a že proto také se měl chovat obezřetněji. Naopak je nutno ocenit právě to, že se snažil poskytnout pomoc při vyřešení těžké situace pod jeřábem, takže šlo o projev opravdové soudružské spolupráce za situace, kdy nebylo lze dlouho uvažovat o nebezpečnosti použitého způsobu.

V případě navrhovatele není totiž splněna podmínka…