Input:

č. 9/1959 Sb. rozh. tr., Garance

č. 9/1959 Sb. rozh. tr.
Činnost pachatele, který se zaměstnává zprostředkováním spekulačních koupí a prodejů předmětů potřeby, nutno posuzovat jako trestný čin spekulace podle § 134a tr. zák.
Při ukládání trestů spekulantům nutno při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost (§ 19 ódst. 1 tr. zák.) přihlížet zejména k okolnosti, zda jde o předměty, jichž byl na trhu nedostatek, k rozsahu činnosti a jejím následkům z hlediska ochrany státního plánu rozvoje národního hospodářství a k výši zisků* které pachatel docílil pro sebe, event. pro další osoby. Z hlediska osoby pachatele pak nutno zjišťovat i jeho majetkové poměry a pomocí vedlejších trestů odčerpat neoprávněně dosažené zisky a zbavit zejména pachatele z řad třídních nepřátel majetkového základu, který by mohl být pramenem další trestné činnosti (§ 17 odst. 1, §§ 47, 48 tr. zák.).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. listopadu 1958, 1 Tz 256/58).
Obžalovaný po dobu více než jednoho roku soustavně zprostředkovával prodeje a koupě motorových vozidel (aut i motocyklů) a za tím účelem vyhledával zájemce, kteří chtěli motorové vozidlo se ziskem prodat nebo koupit. Svou činnost prováděl ve značném rozsahu a dosahoval tím značných peněžitých částek. Sám v jednom případě motocykl koupil a po jeho opravě jím samým provedené jej se ziskem prodal. Obžalovanému umožnily jeho činnost známosti mezi majiteli motorových vozidel, jakož i zkušenosti, které získal v době, kdy byl zaměstnán jako akvisiční úředník a obchodní zástupce soukromého obchodníka motorovými vozidly a majitele autogaráží. Sám byl také po několik let před válkou samostatným výrobcem přívěsných vozíků k motocyklům. V poslední době byl v důchodu. Je majitelem činžovního domu v Praze.
Lidový soud trestní v Praze uznal obžalovaného vinným trestným činem spekulace podle § 134a odst. 1 tr. zák. a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a peněžitý trest 5.000 Kčs (pro případ jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce).
Krajský soud v Praze k odvolání, jež podal pouze obžalovaný, zrušil usnesení rozsudku lidového soudu ve výroku o nepodmíněném odsouzení a povolil obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu, uloženého lidovým soudem na zkušební dobu tří let.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem zrušil usnesení krajského soudu v celém rozsahu a rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a lidovému soudu nařídil, aby v mezích zrušení věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona napadá cit. usnesení krajského soudu v celém rozsahu, rozsudek lidového soudu pak ve výroku o trestu uloženém obžalovanému s odůvodněním, že krajský soud svým rozhodnutím porušil zákon jednak v ustanovení § 282 odst. 1 tr. ř., když rozhodl usnesením, ačkoliv zrušil rozsudek lidového soudu a sám rozhodl ve věci, jednak v ustanovení § 24 tr. zák., když povolil obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu. Rozsudku lidového soudu pak vytýká, že jím byl porušen zákon v ustanoveních §§ 17,19 a 47 tr. zák., neboť považuje trest obžalovanému uložený v trvání osmnácti měsíců odnětí svobody spolu s trestem peněžitým 5.000 Kčs, resp. náhradním trestem odnětí