Input:

č. 87/1958 Sb. rozh. obč., Garance

č. 87/1958 Sb. rozh. obč.
K otázce poměrného dělení škody podle § 348 obč. zák. v případě úmyslného způsobení škody.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. června 1958, Cz 223/58.)
Žalovaná byla u žalujícího národního podniku zaměstnána jako úseková mzdová účetní. Byla odsouzena rozsudkem lidového soudu pro trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c) a odst. 3 písm. a) a b) tr. zák., jehož se dopustila tím, že si dala vyplatit a ponechala fingovaně účtované mzdy v celkové částce 208.928,15 Kčs.
Poškozený národní podnik byl odkázán v trestním řízení se svými nároky na náhradu škody na pořad občanskoprávní a domáhal se proto žalobou zaplacení částky 208.928,15 Kčs.
Lidový soud v Plzni zjistil, že žalované vyplacené fingované mzdy činily skutečně 208.928,15 Kčs, že však tak značný rozsah mzdových zpronevěr byl umožněn nedostatečnou kontrolou a vadnou organizací v podniku, že totiž nebylo odděleno účtování mezd a jejich výplaty. Proto lidový soud dospěl k závěru, že si národní podnik spoluzavinil škodu z jedné třetiny a má ji v tomto . poměru nést ze svého podle § 348 obč. zák.
Odvolání proti této části rozsudku nebylo podáno, takže v tomto rozsahu se stal rozsudek lidového soudu pravomocným.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným rozsudkem lidového soudu v Plzni byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud vyložil již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 2/1956 Sbírky rozhodnutí čs. soudů, že soud jednající o náhradě škody v občanskoprávním řízení je sice oprávněn samostatně posoudit otázku spoluzavinění poškozeného podle § 348 obč. zák., je však přitom podle § 92 o. s. ř. vázán nejen zjištěním trestného činu v řízení trestním, ale i jeho zákonnou kvalifikací, jak ji stanovil odsuzující rozsudek trestního soudu.
V projednávané věci bylo zjištěno, že škoda vznikla úmyslným trestným činem rozkrádání národního majetku. Jde tedy o to, zda bylo možno použít ustanovení § 348 obč. zák., jak to učinil lidový soud.
Nelze sice souhlasit s názorem zastávaným stížností, že pri úmyslném způsobení škody je pojmově vyloučeno poměrné nesení škody poškozeným podle § 348 obč. zák., a s odůvodněním, že u škody, která vzešla z úmyslného trestného činu, nelze tvrdit o poškozeném, že si škodu také zavinil, poněvadž spoluzavinil samotnou událost, jíž škoda vzešla, takže v té míře, v jaké škodu spoluzavinil poškozený, nejde o škodu způsobenou vlastním škůdcem.
Vylučovat bez jakékoli výjimky poměrné snášení škody poškozeným v důsledku jeho zavinění při škodě, kterou