č. 81/1966 Sb. rozh., Garance

Krajský soud v Banské Bystrici potvrdil rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, jímž předepsal odpůrce navrhovateli k náhradě přeplatek výchovného, vyplaceného k invalidnímu důchodu J. G. Odpůrce opřel toto své rozhodnutí o ustanovení § 76 zák. č. 55/1956 Sb. a odůvodnil je tím, že navrhovatel, u něhož byl syn důchodce J. G., nezl. D. G., v učebním poměru, zavinil vznik přeplatku nesprávným hlášením okolností rozhodných pro nárok na tuto dávku. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel nesplnil svou oznamovací povinnost o výstupu učně z učňovského poměru, jak mu ji ukládalo ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 15/1957 Ú. l. v souvislosti s ustanovením § 12 vyhl. č. 44/1959 Ú. l. Kromě toho spatřoval krajský soud zavinění navrhovatele na vzniku přeplatku v té skutečnosti, že navrhovatel dne 18. září 1961 (v usnesení krajského soudu nesprávně uvedeno datum 12. 9. 1961), vystavil potvrzení o trvání učňovského poměru nezl. D. G. od 12. 9. 1961, aniž by současně uvedl, že tohoto dne vznikl nový učňovský poměr mezi ním a nezl. D. G. pro učební poměr slévače, a že původně sjednaný učební poměr pro obor soustružníka skončil již 31. 10. 1960.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon, a toto rozhodnutí zrušil.

Navrhovatel sice nesplnil povinnost uloženou mu vyhlášku č. 15/1957 Ú. l., ve spojení s vyhláškou č. 44/1959 Ú. l., když odpůrci neoznámil skončení prvého ani druhého učebního poměru nezl. D. G., krajský soud však přehlédl, že k založení odpovědnosti za škodu nestačí jakýkoliv protiprávní úkon, nýbrž že mezi protiprávním úkonem a škodou musí být příčinný vztah záležející v tom, že škůdce porušil právě onu právní povinnost, při jejímž dodržení by škoda nevznikla. O takový případ však v předmětné právní věci nejde. Navrhovatel měl povinnost vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávky důchodového zabezpečení učně, nikoliv jeho otce, jemuž bylo výchovné vypláceno k jeho invalidnímu důchodu. To vyplývá především z ustanovení § 76 odst. 1 věta prvá, podle něhož zaměstnavatelé jsou povinni vést záznamy o okolnostech, rozhodných pro nárok na dávku, zejména o době a druhu zaměstnání, o výši výdělku svých zaměstnanců, nikoliv však třetích osob. V souvislosti s ustanovením odst. 1 je třeba vykládat i ustanovení odst. 2 téhož paragrafu. Jestliže je tudíž v tomto ustanovení vyslovena povinnost nahradit neprávem vyplacené dávky pro případ, že zaměstnavatel nesprávným hlášením nebo neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání zavinil, že byla poskytnuta dávka neprávem, rozumí se tím dávka poskytnutá zaměstnavatelovu zaměstnanci, resp. bývalému zaměstnanci, nikoliv však osobě třetí, která k organizaci, jíž se oznamovací, resp. ohlašovací povinnost týká,…