č. 79/1966 Sb. rozh., Garance
č. 79/1966 Sb. rozh.
Vzniknou-li pochybnosti o charakteru obývaných místností, patří rozhodnutí o tom, zda jde o byt či nikoliv, do pravomoci příslušného stavebního úřadu. V takovém případě nestačí však pouhé vyjádření odboru výstavby nebo posudek, nýbrž musí jít o rozhodnutí, vydané podle správního řádu.
Zjištění, zda jde o byt či nikoliv, má rozhodující význam pro posouzení nároku žalované na náhradní byt nebo ubytování. Nejde-li o byt, nemůže vzniknout ani právo na náhradní byt.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. května 1966, 4 Cz 26/66.)
Žalobci jsou spoluvlastníky 7/10 zahrady, zapsané v poz. kn. ve vl. č. 1923 k. ú. D. parc. č. 4422/4 a na ní postaveného weekendového domku, žalované patří vlastnickým právem 3/10 této nemovitosti. Poněvadž domku i zahrady užívala výlučně žalovaná, domáhali se žalobci původně vydání rozsudku, jímž by se upravilo užívání zahrady i rekreační chaty tak, že žalobci byli oprávněni kdykoliv vstoupit do zahrady i chaty a tuto nerušeně užívat společně. Při jednání dne 11. 1. 1965 upravili žalobci svůj konečný návrh tak, aby chata i zahrada byla výlučně užívána jimi samými, a že budou žalované platit náhradu, odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu.
Okresní soud Bratislava-město upravené žalobě vyhověl, zahradu i chatu přikázal do výlučného užívání žalobcům s tím, že žalovaná je povinna se z chaty vystěhovat do tří dnů od právoplatně přiděleného náhradního ubytování.
Proti rozsudku podali odvolání žalobci, a to do výroku, kterým bylo vyklizení chaty žalovanou vázáno na přidělení náhradního ubytování. Odvolání podala i žalovaná, která v odvolání uvedla, že chaty užívá k trvalému bydlení, že jiného bytu nemá, že chata svým stavebním uspořádáním odpovídá charakteru rodinného domku, a že tedy soud nesprávně rozhodl, když chatu přikázal do výlučného užívání žalobců, kteří byt mají.
Krajský soud v Bratislavě vyhověl odvolání žalobců a změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalovaná je povinna vyklidit zahradu a předat ji žalobcům do tří dnů a chatu do tří měsíců. Posuzoval věc podle § 139 o. z. a vycházel z názoru, že vzhledem k velikosti a druhu nemovitosti není vhodné ani možné ji rozdělit mezi spoluvlastníky. Uvážil dále, že žalobci vlastní 7/10, tedy podstatně větší podíl než žalovaná, že jde o majetek nabytý společně jejich zemřelými rodiči, a že tedy bude spravedlivé, aby nemovitost byla dána do jejich výlučného užívání. Pokud jde o otázku náhradního bytu pro žalovanou, která chatu obývá celoročně a nemá jiného bytu, vychází krajský soud z úředního zjištění odboru pro výstavbu ONV Bratislava - Staré Město, podle něhož má stavba charakter weekendové chaty, a tedy ji nelze pokládat za rodinný domek a místnosti v ní za byt ve smyslu zákona o hospodaření s byty. Není tedy vystěhování žalované vázáno na přidělení náhradního bytu nebo náhradního ubytování (§ 186 odst. 1 o. z.).
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon, a tento rozsudek zrušil.
Z odůvodnění:
Základní otázkou celého sporu je, zda stavba, která nepochybně v době svého postavení v roce 1958 měla charakter lehké zahradní montované chaty, je dnes podle svého…
