č. 77/1966 Sb. rozh., Garance
č. 77/1966 Sb. rozh.
Okolnost, že žalobkyně sama opustila již před rozvodem společný byt (§ 187 odst. 1 o. z.), sama o sobě ještě nemusí znamenat, že měla v úmyslu trvale se vzdát práva tohoto bytu užívat.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 1966, 5 Cz 47/66.)
Žalobkyně se nejprve domáhala toho, aby byt v domě čp. 1988 v K. byl rozdělen mezi ní a žalovaného (býv. manžela) tak, že žalobkyně by užívala jeden pokoj s kuchyní, žalovaný druhý pokoj a příslušenství bytu by užívali společně. Při jednání před soudem pak upřesnila tento svůj návrh tak, že se jím domáhá rozdělení společné věci, nikoli rozhodnutí podle § 177 o. z.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a vznesl vzájemnou žalobu, jíž se domáhal vydání rozhodnutí, že předmětný byt zůstává nadále v jeho výhradním užívání s tím, aby žalobkyně byla uznána povinnou vyklidit své věci.
Okresní soud v Kladně žalobu i vzájemnou žalobu zamítl; náhrada nákladů nebyla žádnému z účastníků přiznána. Za základ tohoto rozhodnutí byl vzato zjištění, že účastníci byli rozsudkem téhož soudu ze dne 28. ledna 1965 rozvedeni, že jde o byt určený pro ubytování pracovníků organizace a jako takový byl přidělen, když žalovaný byl zaměstnancem organizace, a že žalobkyně byt krátce po rozvodu opustila, čímž došlo vlastně v dohodě mezi účastníky o užívání bytu. Pokud jde o vzájemnou žalobu, zdůvodnil okresní soud její zamítnutí poukazem na ustanovení § 182 o. z.
V odvolacím řízení, zahájeném k odvolání žalobkyně, změnila žalobkyně žalobní žádost tak,a že žádala, aby žalovaný byl uznán povinným umožnit jí přístup do bytu v domě čp. 1988 v K. s tím, aby uvedl zámky od bytu do původního stavu, nebo vydal žalobkyni klíče od nových zámků.
Krajský soud v Praze změnu žaloby připustil a rozsudkem žalobu v uvedeném znění zamítl. V ostatním odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil, případně ponechal nedotčeno; žalobkyni uznal ještě povinnou nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. V důvodech poukázal odvolací soud na to, že mezi účastníky nevzniklo právo společného užívání bytu, neboť podle § 182 o. z. neplatí pro byty trvale určené pro ubytování pracovníků organizace ustanovení § 172 až 181 o. z., dále že žalobkyně po rozvodu byt opustila a žila u svých rodičů, kde předtím umístila své dítě, z čehož lze dovodit, že se sama dobrovolně mlčky vzdala svého práva užívat byt podle § 187 odst. 1 o. z. a nemůže se proto dále tohoto nároku úspěšně domáhat.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozsudkem byl porušen zákon, a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
I z hlediska změněné žalobní žádosti bylo důležité posouzení otázky, zda žalobkyně má důvod k užívání předmětného…
