č. 72/1955 Sb. rozh. obč., Garance
č. 72/1955 Sb. rozh. obč.
Soud může přerušit řízení i bez předcházejícího ústního jednání.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 10. září 1954, 5 Co 152/54.)
Podnik státního obchodu se domáhal na vedoucí prodejny náhrady manka, jež bylo v prodejně zjištěno a které podle tvrzení podniku žalovaná zavinila. Proti žalované bylo z důvodů zjištěných schodků zahájeno i trestní řízení, což sám žalující podnik v žalobě uváděl.
Lidový soud v Rokycanech ještě před nařízením ústního jednání řízení podle § 70 odst. 2 o. s. ř. přerušil až do pravomocného skončení trestního řízení proti žalované.
Žalující podnik napadl rozhodnutí soudu prvé stolice o přerušení řízení stížností, v níž dovozoval, že usnesení je nezákonné, a to jednak proto, že výsledek trestního řízení nemůže prý mít žádného vlivu na rozhodnutí o zažalovaném nároku, jednak z toho důvodu, že k přerušení řízení došlo před nařízením ústního jednání, což podle názoru žalobce není přípustné.
Krajský soud usnesení soudu prvé stolice potvrdil.
Z odůvodnění:
Pokud to není zvláštními předpisy výslovně vyloučeno nebo pokud takové vyloučení nevyplývá z povahy věci, je občanskoprávní soud oprávněn podle § 70 odst. 1 o. s. ř. sám rozhodnut předběžnou otázku, i když rozhodování o ní by příslušelo jinému soudu nebo orgánu. Bylo-li však o předběžné otázce už zahájeno řízení u příslušného soudu nebo orgánu, nebo je-li tu podezření z trestného činu, má občanskoprávní soud zpravidla řízení přerušit podle § 70 odst. 2 o. s. ř. až do pravomocného rozhodnutí o předběžné otázce nebo o trestném činu.
Z toho plyne, že přerušení má být pravidlem jsou-li tu uvedené předpoklady; takové předpoklady tu beze sporu v posuzovaném případě jsou. Opatření to možno pominout jen tehdy, jsou-li k tomu zvláštní mimořádné důvody, zejména je-li zřejmo, že výsledek trestního řízení by vzhledem k povaze nároku nemohl mít vůbec významu pro jeho posouzení. V daném případě tomu tak však není. Jak posouzení nároku na náhradu…
