Input:

č. 71/1966 Sb. rozh., Garance

č. 71/1966 Sb. rozh.
K řešení otázky, zda posudek krajské posudkové komise sociálního zabezpečení je dostatečným podkladem pro spolehlivé posouzení, zda navrhovatelka je invalidní nebo částečně invalidní.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. března 1966, 6 Cz 37/66.)
Rozhodnutím odpůrce ze dne 26. 2. 1965 byl navrhovatelce přiznán invalidní důchod od 3. 11. 1964 do 28. 1. 1965 a od 29. 1. 1965 částečný invalidní důchod.
V opravném prostředku proti tomuto rozsudku namítala odpůrkyně, že její zdravotní stav se nezlepšil a že jí proto měl být i na dobu po 28. 1. 1965 ponechán invalidní důchod.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 1965 rozhodnutí odpůrce potvrdil, protože dospěl na základě posudku krajské posudkové komise k závěru, že navrhovatelka od 29. 1. 1965 je již jen částečně invalidní.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že usnesením Městského soudu v Praze byl porušen zákon, a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Z posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení (dále KPKSZ) ze dne 13. 5. 1965 vyplývá, že tato komise se zabývala zdravotním stavem navrhovatelky po stránce následků vředové choroby a dospěla k závěru, že exacerbace vředové choroby, pro kterou byla uznána invalidní, je zklidněna, že invalidita byla uznána na dobu dostatečnou k léčení vředové choroby a že proto navrhovatelka je od 29. 1. 1965 již jen částečně invalidní.
Při jednání dne 7. 6. 1965 vznesla navrhovatelka námitky proti tomuto posudku a uvedla, že komise se nezabývala všemi jejími zdravotními potížemi. Současně navrhla vyžádání nového posudku, v němž by se KPKSZ vyjádřila k dalším jejím chorobám, a to anemii, hluchotě, cirrhose jater, apendicitidě, poruchám funkce štítné žlázy, bolestem v kříži a bolestem v žaludku, snížení ostrosti zraku, psychiatrickým