Input:

č. 7/1968 Sb. rozh. tr., Garance

č. 7/1968 Sb. rozh. tr.
I. Požadavek zjistit objektivní pravdu ve smyslu základních zásad trestního řízení uvedených v § 2 odst. 5 tr. ř. platí bezvýjimečně i pro rozhodování o otázkách souvisejících s výší škody způsobené trestným činem, s právy a postavením poškozeného a s adhezním řízením, což vyplývá i z ustanovení § 89 odst. 1 písm. e) § 164 odst. 2, § 186 odst. 1 písm. f) i § 46 tr. ř. I na odůvodnění výroku o náhradě škody se vztahuje ustanovení § 125 tr. ř.
Nesplnění tohoto požadavku a nezjištění skutečné hodnoty odcizené věci má zpravidla za následek nemožnost zjistit skutečnou výši škody, základních předpokladů pro stanovení rozsahu viny, posouzení rozsahu stupně nebezpečnosti činu pro společnost, i podkladů pro správné rozhodnutí o náhradě škody.
II. Vyjádření poškozeného v tom smyslu, že se připojuje k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, jak bude orgány činnými v trestním řízení zjištěna apod., nelze považovat za řádně uplatněný nárok na náhradu škody, není-li z něj patrno, v jaké alespoň minimální výši má být škoda způsobená trestným činem uhrazena.
III. Postupovat podle § 54 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 56/1965 Sb. je možno vzhledem k § 16 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, jestliže se pachatel dopustil trestného činu až po 1. srpnu 1965.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 5. 1967, 5 Tz 13/67.)
Rozsudkem okresního soudu ze dne 19. ledna 1966 sp. zn. 2 T 227/65 byl obviněný uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. Byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a dále podle § 53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 800,- Kčs s tím, že pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, se podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoví náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby poškozenému Okresnímu elektrotechnickému podniku nahradil škodu v částce 2304,48 Kčs. Se zbytkem škody byl poškozený podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil Nejvyšší soud rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Obviněný se podle zjištění okresního soudu dopustil uvedeného trestného činu tím, že v blíže nezjištěné době v r. 1964 a v dubnu 1965 odcizil nové články k ústřednímu topení v hodnotě 2304,48 Kčs a dalších 22 starších v nezjištěné hodnotě, a to ke škodě okresního elektrotechnického podniku.
Výsledky trestního řízení bylo spolehlivě zjištěno pouze tolik, že obviněný skutečně ke škodě uvedeného podniku odcizil články k ústřednímu topení a sice 12 nových článků o rozměrech 500x200 mm, 60 článků o rozměrech 500x150 mm a 22 starších článků o rozměrech 500x200 mm. Tato zjištění mají oporu nejen v doznání obviněného, ale i v ostatních provedených důkazech včetně výpovědí svědků, jímž obviněný odcizený materiál odprodal. V dalším je však rozsudek okresního soudu nepřesný a neodpovídá základním zásadám trestního řízení