Input:

č. 68/1966 Sb. rozh., Garance

č. 68/1966 Sb. rozh.
Nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním autorské odměny (v rozsahu stanoveném v § 319 odst. 1 o. s. ř.) vztahuje se i na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu, je-li vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno právo na opětující se dávky. Vzhledem k povaze autorské odměny jako pohledávky za dlužníkem povinného se výkon rozhodnutí vztahuje do budoucna jen na ty částky, které budou u ochranné organizace autorské složeny v běžném kalendářním roce (§ 319 odst. 2 o. s. ř.). Po vyčerpání těchto částek v rozsahu stanoveném v § 319 odst. 1 o. s. ř. nutno podat nový návrh na výkon rozhodnutí.
(Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 1965, 8 Co 529/65.)
Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil výkon rozhodnutí přikázáním jedné pětiny pohledávky povinného z titulu autorských odměn za dlužníkem povinného Dílo, ČFVU v P. nařízený usnesením obvodního soudu pro Prahu 1, a to ohledně pohledávky oprávněného na výživném, které v budoucnu dospěje.
Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvého stupně tak, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ohledně pohledávky oprávněného na výživném, které v budoucnu dospěje, zamítl.
Z odůvodnění:
Soudu I. stupně je třeba přisvědčit, pokud uvádí, že § 59 zák. č. 115/1953 Sb., podle něhož povolení exekuce zabavením pohledávky z titulu autorské odměny se výslovně vztahovalo i na výživné budoucně splatné, byl spolu s ostatními ustanoveními, upravujícími postup v exekuci na autorské honoráře (§§ 57 až 60), zrušen ustanovením § 375 o. s. ř. Správně též prvý soud dovodil, že od 1. 4. 1964 platí pro výkon rozhodnutí toliko ustanovení o. s. ř., podle něhož třeba postupovat v započatém již řízení i tehdy, jestliže k povolení exekuce došlo před jeho účinností (§ 366 o. s. ř.).
Vzhledem k těmto jasným zákonným předpisům i s ohledem na to, že ani později vydaný nový autorský zákon č. 35/1965 Sb. neobsahuje ustanovení o výkonu rozhodnutí na autorské honoráře, nemůže být pochyb o tom, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky autorské odměny řídí se toliko ustanovením § 319 z hlavy třetí části páté o. s. ř. Spornou je proto v souzené věci jedině otázka, zda nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním autorské odměny - přirozeně v rozsahu stanoveném v § 319 odst. 1 o. s. ř. - vztahuje se i na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu, je-li vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno právo na opětující se dávky, ani § 319, ani ostatní ustanovení hlavy třetí části páté o. s. ř. neobsahují v tomto směru výslovný předpis tak, jak je tomu v hlavě druhé a v § 284 odst. 2 o. s. ř. při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Podpůrně pak nelze ustanovení hlavy druhé použít - pokud na ně § 319 výslovně neodkazuje, neboť nejde o ustanovení obecná, platná i pro jiné druhy výkonu rozhodnutí, než srážkami ze mzdy. Rovněž tak nelze autorskou odměnu považovat za "jiný příjem" ve smyslu § 299 o. s. ř., jak se mylně domnívá odvolatel. I když jsou tyto příjmy, nahrazující povinnému odměnu za práci, vypočteny pouze příkladmo, nepatří mezi ně autorské honoráře, poněvadž tyto vzhledem ke své povaze nejsou příjmem ve smyslu cit. zákonného ustanovení, nýbrž pohledávkou, jejíž