Input:

č. 67/1954 Sb. rozh. tr., Garance

č. 67/1954 Sb. rozh. tr.
Skutková podstata trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. nevyžaduje, aby osoba, která věc pachateli svěřila, byla jejím vlastníkem.
Za věc svěřenou nutno pokládat i výtěžek, který byl za svěřenou věc získán pachatelem podle úmluvy mezi ním a osobou, která mu věc svěřila.
(Rozhodnutí krajského soudu v Liberci z 29. ledna 1954, 3 To 10/54.)
Lidový soud v Jablonci n. Nis. uznal obviněného vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 tr. zák., jehož se dopustil podle zjištění lidového soudu tím, že kožíšek, svěřený mu jeho známou, prodal podle úmluvy s ní. Strženou částku si však ponechal a pak ji utratil.
Krajský soud zamítl odvolání obviněného.
Z odůvodnění:
Odvolání obviněného, pokud uvádí, že prý poškozená nemůže prokázat zákonný důvod nabytí kožichu, který mu svěřila k prodeji, není důvodné. Námitka, že zpronevěřená věc nepatřila jako vlastníku osobě, která ji pachateli trestného činu zpronevěry svěřila, je pro rozhodnutí o vině pachatele ve směru trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. nerozhodná. Jak vyplývá z jasného znění § 248 odst. 1 tr. zák., je předmětem tohoto trestného činu svěřená věc cizí, tedy věc,