č. 63/1965 Sb. rozh. tr., Garance

Usnesením okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 12. 1964, sp. zn. Pp 330/64 byla žádost odsouzeného A. o podmíněné propuštění zamítnuta. Krajský soud usnesením stížnost odsouzeného proti rozhodnutí okresního soudu zamítl.

Napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že odsouzený A. se podmíněně nepropustí z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 3 měsíců, uloženého mu rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 12. 1964 sp. zn. 1 T 17/64 pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák., trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a trestný čin opilství podle § 201 tr. zák.

Do tohoto usnesení podal odsouzený včas stížnost, ve které poukazoval na to, že trpí kožní chorobou, jejíž vyléčení je ztíženo. Ve výkonu trestu se snažil svými pracovními výkony i svým chováním zasloužit si podmíněné propuštění. V době výkonu trestu si uvědomil svůj nesprávný názor na život i svou lehkovážnost. V budoucnu chce žít řádným životem, tím spíše, že má doma snoubenku, kterou má velmi rád a která je mu i v době výkonu trestu velkou morální oporou.

Okresní soud při rozhodování o tom, zda odsouzený může být podmíněně propuštěn z výkonu trestu, hodnotil především stav jeho převýchovy s přihlédnutím k ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák. Pracovní morálka odsouzeného však nemohla být hodnocena jako příkladná, neboť jeho pracovní výkony vykazovaly značné výkyvy a v plnění úkolů se jevil jako náladový. Pokud jde o chování, vykazuje drobné nedostatky, hlavně pokud jde o udržování pořádku v osobních věcech, za což byl jedenkrát kázeňsky trestán. Kromě toho k jednomu kázeňskému potrestání došlo pro nenastoupení do práce. Vzhledem k charakterovým nedostatkům, které se u odsouzeného projevovaly již před výkonem trestu, a s přihlédnutím k velké závažnosti spáchaných trestných činů, měl okresní soud za to, že u odsouzeného není splněn předpoklad, že lze u něho očekávat, že do budoucna povede řádný život pracujícího člověka.

Odvolací soud doplnil řízení ještě podrobnějšími zprávami z příslušných ÚNZ-MV. Z těchto zpráv bylo zjištěno, že odsouzený v některých obdobích pracoval skutečně dobře. Bylo tomu tak zpravidla po pohovorech, které s ním byly prováděny pracovníky útvaru. Velký vliv měla na něho jeho snoubenka, po jejíž návštěvách rovněž měl odsouzený lepší pracovní morálku. Vcelku bylo možno o odsouzeném říci, že dokázal dobře plnit své pracovní povinnosti hlavně, pokud měl nad sebou stálý dozor a byl usměrňován k plnění těchto povinností. Proto také byl hodnocen jako člověk se slabší pracovní morálkou, a to v důsledku svého povahového založení, nikoli následkem své kožní choroby, nebo nepřiměřeného zařazení vzhledem ke zdravotnímu stavu. Z posudků je zřejmé, že i vedení závodu mělo k pracovní morálce odsouzeného připomínky. Pokud jde o zdravotní stav, trpí odsouzený…