Input:

č. 61/1965 Sb. rozh., Garance

č. 61/1965 Sb. rozh.
Posouzení předběžné otázky nemůže být v žádném případě vyjádřeno formou výroku, nýbrž se může projevit jen ve způsobu rozhodnutí o návrhu ve věci samé a může být uvedeno jen v důvodech rozhodnutí.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. července 1965, 4 Cz 94/95.)
Žalobce I. V. spolu se svou manželkou J. V. uzavřel v roce 1927 kupní smlouvu s Š.a J. K., podle níž kupili pozemek, zapsaný ve složce č. 697, parc. č. 1718 kat. území T. Převod vlastnického práva nebyl v pozemkové knize proveden. Na tomto stavebním pozemku si manželé V. postavili domek. Společně s nimi bydlela v tomto domku i jejich dcera - žalovaná, která se později provdala a v domku bydlí i se svou rodinou. V roce 1958 žalovaná, které podle jejího tvrzení chtěla její matka, tj. manželka žalobce, darovat svoji polovinu nemovitosti, zjistila, že převod pozemku z roku 1927 na její rodiče není v pozemkové knize zapsán a poněvadž se účastníci domnívali, že nápravy nelze dosáhnout jinak než uzavřením nové kupní smlouvy, došlo k uzavření kupní smlouvy ze dne 30. 8. 1958, v niž se výslovně uvádí, že tato smlouva je náhradou za původní z roku 1927. Přitom však s vědomím všech účastníků smlouvy jsou na místě kupujících uvedeni žalobce a žalovaná, ačkoliv účastníky smlouvy z roku 1927 byli na straně kupujících žalobce a jeho manželka. Smlouva ze dne 30. 8. 1958 byla schválena ONV, převod byl zapsán v pozemkové knize. Později došlo mezi účastníky k rozporům, které vedly k tomu, že žalobce se žalobou ze dne 11. 7. 1963 domáhal zrušení spoluvlastnictví rozdělením pozemku zapsaného v vložce č. 679 kat. území T. a na něm postaveného rodinného domku, vůči své dceři - žalované - A. B. Již ze žaloby bylo patrno, že žalobce považuje smlouvu ze dne 30. 8. 1958, jíž se žalovaná stala spoluvlastnicí uvedeného pozemku, v části týkající se žalovené, za neplatnou; návrh na vyslovení neplatnosti této kupní smlouvy však neučinil.
Žalovaná ve věci samé namítala, že dům nelze rozdělit a pokud pak jde o kupní smlouvu uvedla, že s vědomím a souhlasem žalobce vystupovala v této smlouvě jako kupující na místě své matky.
Okresní soud v Galantě žalobu zamítl s tím, že ani žalobce sám neví, v jakém rozsahu je vlastníkem předmětné nemovitosti a že tedy nelze spoluvlastnictví zrušit.
Krajský soud v Bratislavě rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání s tím, že vzhledem k tomu, že mezi účastníky je sporné, jaké jsou jejich vlastnické podíly, měl soud tuto otázku řešit jako otázku předběžnou a vykonat v tom směru potřebné důkazy, mezi jinými i vyslechnout sourozence žalované o tom, zda budou či nebudou žádat zahájení řízení o projednání dědictví po jejich matce J. V., která zemřela v říjnu 1958.
V dalším řízení se soud prvního stupně zaměřil na otázku, kdo provedl přístavbu k předmětnému domu a zjišťoval též okolnosti, týkající se uzavření kupní smlouvy ohledně pozemku v roce 1927 a později znovu v roce 1958. Při ústním jednání dne 27. 10. 1964 žádal žalobce, aby soud předběžným rozhodnutím určil, že kupní smlouva ze dne 30. 8. 1958 je v části, kterou nabývá polovinu nemovitosti A. B., neplatnou.
Soud prvého stupně na to vynesl dne 27. 10. 1964 částečný rozsudek, jímž ve shodě s