č. 61/1956 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněná přistižená členem Pomocné stráže veřejné bezpečnosti P při pohoršlivém jednání porušujícím mravnost, jehož se dopustila ve veřejných sadech, a vyzvaná jím, aby jej následovala na stanici VB, nejprve člena Pomocné stráže veřejné bezpečnosti udeřila kabelkou do obličeje v úmyslu přinutit jej k tomu, aby upustil od svého služebního zákroku. Když se jí tento záměr nepodařil, následovala jej sice, avšak zároveň jej urazila nadávkami.

Lidový soud trestní v Praze uznal obviněnou vinnou jednak přestupkem podle § 134 tr. zák. spr., jednak trestným činem násilí na veřejném činiteli podle § 177 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem urážky veřejného činitele podle § 180 tr. zák.

Krajský soud zamítl odvolání obviněné.

Obviněná ve svém odvolání namítá, že P nepoužil proti ní výroku „jménem zákona“, pročež nelze považovat jeho jednání za služební zákrok a tudíž ani za výkon pravomoci veřejného činitele. Nemohla se proto obviněná v souvislosti s jednáním P, t. j. v souvislosti s jeho t. zv. „zákrokem“ dopustit trestných činů násilí na veřejném činiteli (§ 177 odst. 1 písm a) tr. zák.) ani urážky veřejného činitele (§ 180 tr. zák.), jimiž byla prý neprávem uznána vinnou lidovým soudem.

Odvolání není důvodné.

Prvý soud bezvadným způsobem zjistil skutkový stav a jednání obviněný také správně podřadil pod citovaná zákonná ustanovení.. Zejména bylo správně zjištěno, že P se obviněné řádně legitimoval, výpovědí slyšeného svědka K bylo zjištěno, že P měl na rukávě služební pásku (modrou pásku na levém záloktí s bílým nápisem „Pomocná stráž VB“, t. j. zevní označení podle § 1 nař. ministra národní bezpečnosti č. 31/1952 Sb.). Obviněná nemohla proto mít pochybností, že jde o příslušníka pomocné stráže VB.

Odvolací soud nesouhlasí s názorem…