Input:

č. 60/1965 Sb. rozh. tr., Garance

č. 60/1965 Sb. rozh. tr.
O úmyslné trestné činy téže povahy ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. jde tehdy, když je mezi spáchanými trestnými činy vnitřní spojitost, ukazující záporný pachatelův vztah k určitému společenskému zájmu trestním zákonem chráněnému. Nevyžaduje se proto, aby šlo o tytéž trestné činy, kvalifikované podle téhož zákonného ustanovení.
Rovněž pojem soustavné trestné činnosti, jíž si pachatel opatřuje po delší dobu alespoň zčásti zdroj příjmů (§ 89 odst. 4 tr. zák.) nelze chápat jen jako opakování a pokračování v témže trestném činu, ale i páchání různých trestných činů, z kterých má pachatel alespoň zčásti zdroj příjmů. V tomto případě jsou všechny tyto trestné činy spáchány výdělečně a nelze uznat za výdělečně spáchaný jen jeden z nich.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. srpna 1965 - 1 Tz 72/65.)
Rozsudkem okresního soudu v Rakovníku byl obviněný S. uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., trestným činem krádeže, jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recividista podle § 247 odst. 1 a § 41 písm. b) tr. zák. a trestným činem příživnictví podle § 203 odst. 2 tr. zák.
Ke stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a přikázal okresnímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Podle skutkových zjištění uvedených v rozsudku spočívala trestná činnost obviněného v tom, že se v době od 20. září 1964 do 16. listopadu 1964 vloupal do osmi provozoven pohostinství Jednoty a RaJ na různých místech Středočeského a Severočeského kraje a dále do dvou bytů, přičemž vždy odcizil větší částky peněz a různé potraviny a jiné předměty. V době od 9. října do 2. prosince 1964 nikde nepracoval, o práci nejevil zájem a prostředky ke své obživě si obstarával majetkovou trestnou činností.
Tento skutkový stav, který odpovídá výsledkům provedených důkazů, byl v rozsudku správně zjištěn. Soud však pochybil při jeho právním posouzení.
Podle § 41 písm. b) tr. zák. se považuje za zvlášť nebezpečného recividistu pachatel, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekrát potrestán, jestliže uvedené okolnosti pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Okresní soud správně v napadeném rozsudku vyslovil, že obviněný se dopustil jako zvlášť nebezpečný recividista ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. trestného činu krádeže. Na rozdíl od obžaloby však neuznal obviněného vinným, že se jako zvlášť nebezpečný recividista dopustil trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Tento postup odůvodnil soud tím, že obviněný byl v předchozí době pouze jednou odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za stejný trestný čin, tj. za trestný čin podle § 132 tr. zák. S tímto názorem nelze souhlasit.
Podle § 41 písm. b) tr. zák. se za zvlášť nebezpečného recividistu považuje za splnění dalších podmínek tam uvedených pachatel, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl