č. 60/1963 Sb. rozh., Garance
č. 60/1963 Sb. rozh.
Utrpěl-li pracovní úraz brigádník při práci v zemědělství, odpovídá za škodu vzniklou při výkonu brigády nebo v přímé souvislosti s ním, podnik, jehož zaměstnancem brigádník je, jde-li o brigádu organizovanou podnikem, závodním výborem ROH základní organizace nebo orgánem jiné společenské organizace v rámci patronátní činnosti. Vykonával-li však brigádník práce v zemědělství na základě svého individuálního závazku, odpovídá za pracovní úraz zemědělský podnik, pro který brigádník v době pracovního úrazu pracoval.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 5. prosince 1962, 5 Co 556/62).
Žalobce se dožadoval odškodnění za pracovní úraz, který se mu přihodil dne 21. srpna 1959 jako brigádníku pracujícímu toho dne na státním statku. K pracovnímu úrazu došlo při vykládání slámy z vozů na stoh; se žalobcem, který stál na stohu, se kus stohu utrhl a žalobce i s utrženou slámou se zřídil na zem; stěžoval si hned na bolesti v noze, kulhal a od té doby na brigádě již nepracoval.
Svůj nárok žalobce uplatnil žalobou jak proti podniku, jehož zaměstnancem je, tak i proti státnímu statku, pro který brigádnické práce vykonával.
Obvodní soud pro Prahu 1 jeho žalobu proti podniku, jehož zaměstnancem žalobce je, zamítl s odůvodněním, že nešlo o dobrovolnou výpomoc (brigádu) organizovanou podnikem v rámci patronátní činnosti. Když pak zjistil, že žalobce jako brigádník skutečně pracovní úraz utrpěl, uznal žalovaný nárok proti Státnímu statku plně opodstatněným, ježto tento žalovaný se své odpovědnosti ani zčásti, a tím méně zcela, nezprostil.
Rozsudek napadl odvoláním žalobce a druhý žalovaný.
Žalobce souhlasil se zjištěním soudu prvého stupně, že odpovědným za jeho pracovní úraz je druhý žalovaný. Namítal však,a že soud prvého stupně pochybil, nezavázal-li solidárně k náhradě též prvého žalovaného. Po názoru odvolatele není tato solidární závaznost zákonem vyloučena a nelze též přehlédnout, že dne 21. srpna 1959 byla ze strany prvého žalovaného zorganizována brigáda, ustanovená podle závazku plynoucího podniku z plnění patronátní smlouvy. Že tato brigáda v posledním okamžiku byla dirigována na jiné místo než na patronátní statek v Podbořanech, není podstatné.
Druhý žalovaný měl námitky, týkající se vlastního základu věci. Nebyl přesvědčen o tom, že by vůbec k pracovnímu úrazu došlo. Jednak nejsou o tom žádné záznamy, nebyl sepsán ani záznam o úrazu, jednak žalobce se o svém úrazu nikomu nezmínil. Sjel-li pak žalobce po stohu, pak jednal na vlastní nebezpečí, porušil sám bezpečnostní předpisy. Stoh byl totiž budován stupňovitě, takže sestup byl bezpečný a nebylo třeba přistavovat ani žebřík. Nebyl-li na místě žebřík, je nerozhodné.
Městský soud v Praze rozsudek soudu prvého stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Soud prvého stupně správně zjistil, že dne 21. srpna 1959 došlo k pracovnímu úrazu žalobce. Výtky odvolatele, druhého žalovaného, napadajícího odvoláním správnost hodnocení výsledků dokazování, jsou liché. Svědci výslovně potvrdili, že se žalobcem se utrhl roh stohu a že se skulil po stohu i s balíkem slámy na zem, že bezprostředně poté žalobce dalším svědkům se svěřovala, že úraz utrpěl, dával před nimi zřetelně najevo, že následky úrazu již pociťuje a…
