Input:

č. 60/1962 Sb. rozh., Garance

č. 60/1962 Sb. rozh.
Projednání náhrady škody nadřízeným orgánem v dohodě s vyšším orgánem odborového svazu podle § 12 odst. 2 zák. č. 71/1958 Sb. je nutné jenom potud, pokud vedoucí podniku nebo jeho zástupce tuto svoji funkci zastávají; u bývalých vedoucích podniků nebo jejich zástupce se náhrada škody projednává podle § 12 odst. 1 cit. zák.
(Rozhodnutí krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 7. března 1962, 8 Co 107/62).
Okresní soud v Ústí n. L. odmítl podle § 57 odst. 2 o. s. ř. žalobu o náhradu škody, opřenou o ustanovení §§ 2, 6 zák. č. 71/1958 Sb. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že výše náhrady škody byla podle § 12 odst. 1 zák. č. 71/1858 Sb. určena vedením podniku po projednání se závodním výborem odborového svazu, ustaveným při závodu, jehož byl prvý žalovaný ředitelem. Vzhledem k postavení prvého žalovaného měl však soudnímu řízení předcházet postup podle § 12 odst. 2 zákona, totiž určení výše náhrady nadřízeným orgánem v dohodě s vyšším orgánem odborového svazu, a to i pokud jde o další žalované, kteří měli podle žaloby škodu způsobit společně s vedoucím závodu jako jemu podřízení zaměstnanci. Poněvadž tento postup nebyl před podáním žaloby zachován, brání soudnímu řízení překážka, uvedené v ust. § 57 odst. 1 b) o. s. ř.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Z odůvodnění:
Správné je stanovisko soudu prvního stupně, že projednání náhrady škody se závodním výborem ROH a zaměstnancem podle § 12 zák. č. 71/1958 Sb. je obligatorní. Meriterní projednání před soudem není možno připustit, pokud se věc s odborovými orgány neprojedná. Projednání výšky škody vedením podniku s odborovým orgánem a zaměstnancem je proto procesním předpokladem pro zahájení soudního sporu. Vliv nezachování postupu předepsaného v § 12 na soudní řízení se potom projeví v tom, že soud odmítne žalobu podle § 57 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Toto stanovisko však není možno chápat úzce formalisticky a proto dojde-li na soud žaloba, z které není vůbec zjevné, zda byl dodržen postup podle § 12 cit. zák., anebo z které je zjevné, že se tak nestalo, pokusí se soud tento nedostatek odstranit (§§ 1, 45 o. s. ř.) v rámci přípravy ústního jednání; přitom poučí vedení podniku, jakým způsobem je třeba postupovat při určení náhrady škody. Nepodaří-li se soudu v poskytované lhůtě tento nedostatek odstranit, žalobu odmítne, a to aniž by nařídil ústní jednání (srov. rozh. č. 43/60; zásadu vyslovenou zde pro účely rozkazního řízení nutno chápat jako obecnou zásadu, která platí i pro ostatní řízení). Bude-li však doklad o projednání věci podle § 12 předložen sice po lhůtě, ale dříve, nežli soud vydá usnesení o odmítnutí, soud žalobu neodmítne. (Srov. směrnice pléna Nejvyššího soudu Pls 2/61, uveř. pod č. 65/61 Sbírky rozh. a sdělení soudů ČSSR).
Podle shora uvedených zásad musí postupovat i soud prvního stupně, přičemž bude ovšem třeba, aby si pro své rozhodnutí opatřil úplný skutkový základ.
Ve věci nebylo především zjištěno, zda první žalovaný zastává i nadále vedoucí funkci, která je podmínkou postupu podle § 12 odst. 2 cit. zák.
Určení výše náhrady škody nadřízeným orgánem v dohodě s vyšším orgánem odborového svazu podle § 12 odst. 2 zák. č. 71/1958