Input:

č. 6/1968 Sb. rozh. tr., Garance

č. 6/1968 Sb. rozh. tr.
I. Ustanovení § 127 tr. zák. o trestném činu porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky jakožto trestný čin proti hospodářské kázni, je oproti ustanovení na ochranu majetku v socialistickém vlastnictví ustanovením speciálním. Nutno proto v každém případě pečlivě zjišťovat a objasňovat, co obviněný svým jednáním sledoval a jaký byl jeho úmysl, aby bylo možno bezpečně posoudit a rozlišit, zda šlo pouze o porušení hospodářské kázně odpovědným hospodářským pracovníkem v úmyslu prospět socialistické organizaci, příp. její složce nebo o jednání parazitního charakteru.
II. Existence přátelského vztahu mezi obviněným a některým členem kolektivu socialistické organizace tvořícího personální substrát této organizace nebo její složky, nemůže být bez pečlivého objasnění všech souvislostí a cílů, které obviněný sledoval, sama o sobě dostatečně spolehlivým podkladem pro bezpečný závěr, že právě tato skutečnost vedla pachatele k jeho rozhodnutí zvýhodnit celý kolektiv.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 5. 1967, 3 Tz 14/67.)
Rozsudkem okresního soudu z 19. října 1966 sp. zn. 2 T 49/66 byl obviněný uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zák. Byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 roky s tím, že pro výkon tohoto trestu se podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazuje do první nápravně výchovné skupiny. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby poškozenému podniku Pozemní stavby nahradil škodu v částce 20 694,- Kčs.
K odvolání obviněného krajský soud rozsudkem z 1. prosince 1966 sp. zn. 2 To 323/66 zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a o zařazení obviněného do první nápravně výchovné skupiny a uložil obviněnému podle § 132 odst. 2 tr. zák. s použitím § 40 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na 2 (dva) roky. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do první nápravně výchovné skupiny. Ostatní výroky napadeného rozsudku ponechal krajský soud beze změny.
Ke stížnostem pro porušení zákona podaným předsedou Nejvyššího soudu a generálním prokurátorem Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského i okresního soudu a okresnímu prokurátorovi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu došetřil.
Z odůvodnění:
Obviněný se dopustil uvedeného trestného činu podle zjištění okresního soudu tím, že v době od ledna 1964 do června 1965 ve funkci úkoláře podniku Pozemní stavby falšováním úkolových listů pro pracovní četu předáka L. dosáhl neoprávněných výplat pro pracovníky této čety ve výši 20 694,- Kčs a o tuto částku poškodil svého zaměstnavatele.
Tato skutková zjištění odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Z výpovědí svědků, z posudku znalce na úseku práce a mezd ve stavebnictví, z připojených úkolových listů i z doznání obviněného, které je v souladu s ostatními provedenými důkazy, bylo zjištěno, že obviněný nejdříve zásadně správně provedl propočet mezd na základě skutečně vykonaných prací podle záznamů mistrů. Když mu však byly úkolové listy po schválení a podepsání vráceny stavbyvedoucím k dalšímu roztřídění a přibližnému součtu mezd s tím, aby pak