Input:

č. 6/1966 Sb. rozh., Garance

č. 6/1966 Sb. rozh.
Existence nároku pozůstalých podle § 13 odst. 1 zák. č. 30/1965 Sb. je závislá na tom, že zemřelý poskytoval, nebo byl povinen poskytovat, výživu pozůstalým; na rozdíl od dřívější právní úpravy podle § 10 odst. 4 zák. č. 150/1961 Sb. nevyžaduje se však odkázanost výživou na výdělek zemřelého.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze dne 2. září 1965, 8 Co 527/65.)
Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaný podnik jim platil na výživném částku 300 Kčs měsíčně. Tento nárok odůvodňovali tím, že jejich syn utrpěl při výkonu práce u žalovaného smrtelný pracovní úraz. Za svého života přispíval zemřelý syn navrhovatelům na výživu částkou 500,- Kčs měsíčně a navrhovatelé byli na toto výživné odkázáni.
Své zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvého stupně tím, že zemřelý jednak nebyl povinen poskytovat výživu navrhovatelům a pokud jim něco poskytoval, nebyli na tuto výživu odkázáni.
Krajský soud v Ostravě zrušil rozsudek soudu prvého stupně a věc mu vrátil s tím, aby dále jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Odvolatelé ve svém odvolání poukazují na to, že okresní soud neposoudil věc správně po právní stránce a že si také nezjednal dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí. Blíže pak uvádějí, že zemřelý syn odešel na brigádu do hornictví právě proto, aby je mohl podporovat a že toto skutečně také činil. Dožadují se změny prvostupňového rozsudku tak, že jejich žalobě o rentu 300 Kčs se vyhovuje.
Naproti tomu žalovaná strana se dožaduje potvrzení prvostupňového rozsudku a pro každý případ namítá také spoluvinu zemřelého A. B. na jeho smrtelném úrazu.
Okresní soud , který se zabýval podle původní žaloby pouze uplatněným nárokem na ušlou výživu pozůstalých, dovodil správně, že vzhledem k předpisu § 28 zák. č. 30/1965 Sb., je tento nárok posoudit podle § 13 odst. 1 cit. zák., nikoliv podle zák. č. 150/1961 Sb., podle názoru krajského soudu však předpis § 13 odst. 1 zák. č. 30/1965 Sb. správně nevyložil. Toto zákonné ustanovení totiž uvádí: "Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval, nebo byl