Input:

č. 6/1965 Sb. rozh., Garance

č. 6/1965 Sb. rozh.
K výkladu §§ 2 a 6 zák. č. 71/1958 Sb.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1964, 2 Cz 74/64.)
Okresní prokurátor v Litoměřicích podal návrh na zahájení řízení podle § 6 odst. 3 o. s. ř. z r. 1950 v pracovní věci žalobce S. P. v Š. proti žalovanému Z. B., o náhradu škody podle §§ 2, 6 zák. č. 71/1958 Sb., která žalobci vznikla v důsledku toho, že zaplatil pokutu za nedostatky zjištěné při provozu zařízení k čištění odpadních vod z výroby lepenky; pokuta obnášela částku 35 870,- Kčs.
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem z 29. 10. 1963 č. j. 8 C 385/63-20 žalobu zamítl.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze 7. 1. 1964 č. j. 7 Co 351/63-20 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti podané generálním prokurátorem, že rozhodnutím obou soudů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Znečišťování toků odpadními vodami průmyslových závodů postupně vzrůstá a vážně ohrožuje hospodářskou činnost a zdraví lidu. Podle usnesení vlády č. 603 z r. 1958 ukládají proto odbory vodního hospodářství ONV organizacím státního socialistického sektoru majetkové sankce za nedodržování povinností uložených jim na úseku vodního hospodářství. Samotné ukládání těchto pokut by ovšem neplnilo zcela svoji výchovnou funkci. Zároveň je třeba učinit o konkrétní opatření proti pracovníkům, kteří nedbalým výkonem své funkce zavinili znečištění vody a tedy i uložení pokuty podniku, t. j. uplatnit proti nim regresní nároky podle §§ 2, 6 zák. č. 71/1958 Sb.
Krajský soud - a shodně s ním i okresní soud - založil svůj závěr o tom, že na straně žalovaného není zavinění na vzniklé škodě, na neúplně zjištěném skutkovém stavu.
Podle tehdy platného ustanovení § 20 odst. 1 zák. č. 51/1955 Sb. ve znění vyplývajícím z pozdějších předpisů, vedení národního podniku a jeho organizačních útvarů přísluší vždy jednomu vedoucímu, který v rámci své pravomoci samostatně rozhoduje a udílí příkazy podřízeným pracovníkům. Tato zásada jednoho odpovědnému vedoucího vnitřní organizační jednotky podniku - stupně řízení - je plně rozvedena a uplatněna v "Zásadách statutů výrobně hospodářských jednotek v průmyslu a stavebnictví", schváleným v červenci 1958 vládou ČSSR. V čl. 11 "Zásad" se uvádí, "že každá organizační jednotka musí být řízena jediným odpovědným vedoucím. Vedoucí řídí činnost svěřené jednotky po všech stránkách. Plně odpovídá za účinná rozhodnutí i za výsledky činnosti jednotky nebo útvaru." Jde o komplexní řízení, to znamená, že vedoucí vnitřní organizační jednotky v nedílné jednotě zajišťuje plnění výrobních úkolů, bezpečnost práce i další úkoly, jako čištění odpadních vod atd. Takovou vnitřní výrobní organizační jednotkou je podle čl. 90 "Zásad" i provoz (cech).
Žalovaný pracoval jako vedoucí cechu, byl tedy osobně odpovědný za splnění výrobního úkolu cechu i za plnění dalších úkolů z provozu cechu vyplývajících. Sedimentační jímky byly součástí zařízení cechu a odpovědným za jejich způsobilost provozu byl tedy žalovaný jako vedoucí cechu.
To je v souladu i s ustanovením organizačního řádu n. p. S. p., podle kterého vedoucí cechu kromě jiných povinností pečuje o svěřené základní fondy, dbá o řádnou obsluhu a preventivní údržbu výrobního