Input:

č. 59/1963 Sb. rozh., Garance

č. 59/1963 Sb. rozh.
Odpovědnost řidiče za svěřené motorové vozidlo nemůže být posuzována podle § 4 odst. 1 ani podle § 5 odst. 1 zák. č. 71/1958 Sb. Řidič může mít zvýšenou odpovědnost (§ 4 odst. 1 cit. zák.) zásadně jen za dopravované zboží.
Za škodu způsobenou havárií motorového vozidla odpovídá řidič za podmínek § 2 a v rozsahu podle § 6 cit. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. června 1963, 2 Cz 33/63.)
Žalobou podanou u lidového soudu Brno - město domáhal se žalující podnik náhrady na žalovaném, který jako řidič zavinil dne 26. listopadu 1959 havárii osobního vozu žalujícího podniku. Na základě smlouvy o hmotné odpovědnosti, která byla mezi účastníky uzavřena dne 13. listopadu 1959, žádal zaplacení částky představující hodnotu opravy vozu po havárii v plné výši, tj. v částce 9664,03 Kčs.
Lidový soud Brno-město žalobě vyhověl do výše 2416 Kčs, přičemž povolil žalovanému měsíční splátky ve výši 70 Kčs. Odpovědnost žalovaného posoudil podle § 4 odst. 1 zák. č. 71/1958 Sb. a podle § 7 cit. zák. snížil náhradu škody na 1/4.
Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného (správně stížnosti do výroku o stanovení výše splátek) usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o lhůtě plnění potvrdil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím lidového soudu Brno-město byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Zvýšená odpovědnost se může týkat jen hotovostí a cenin, materiálových zásob a jiných (tj. podobných) hodnot, svěřených k vyúčtování, jejichž ztráta, popřípadě poškození se projeví jako schodek (§ 4 odst. 1, § 9 odst. 1 cit. zák.) anebo svěřených nástrojů, ochranných oděvů a jiných (tedy podobných) předmětů, které byly ztraceny (§ 5 odst. 1). V prvém případě jde v podstatě o odpovědnost za svěřené zboží, resp. za svěřené peníze, tedy o více věcí určených podle druhu, které jsou určeny k dalšímu prodeji, popřípadě k dalšímu oběhu, a v druhém případě jde o věc individuálně určenou, která slouží k výkonu povinností vyplývajících z pracovního poměru, přičemž jde o předměty drobnější, jak je zřejmé z příkladného výpočtu v cit. ustanovení.
Z toho plyne, že podle § 4 odst. 1, ani podle § 5 odst. 1 nemůže být posuzována odpovědnost řidiče za svěřené motorové vozidlo. Řidič může mít ovšem zvýšenou odpovědnost podle zák. č. 71/1958 Sb., a to podle § 4 odst. 1 cit. zák.; tato odpovědnost se však týká zásadně jen dopravovaného zboží (srov. směrnici pléna NS Pls 2/61, uveř. pod č. 64/61 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).
Pokud tedy byla uzavřena