Input:

č. 58/1955 Sb. rozh. tr., Garance

č. 58/1955 Sb. rozh. tr.
Neplyne-li z mezistátní dohody něco jiného, nelze obviněného, který byl vydán cizím státem ke stíhání pro určitý trestný čin, stíhat pro jiný trestný čin spáchaný před jeho vydáním, a to ani tehdy ne, souvisí-li tento jiný trestný čin s trestným činem, pro který byl obviněný cizím státem vydán.
(Rozhodnutí nějvyššího soudu z 25. března 1955, 1 Tz 50/55.)
Obviněný spolu s dalším mužem, který přišel z Rakouska, přepadli v srpnu 1947, ozbrojeni klacky, na louce vzdálené asi 600 m od státních hranic na našem území rolníka a jeho manželku, kteří se chystali sekačkou kosit louku. Obviněný udeřil rolníka, druhý muž manželku téhož do temene hlavy, takže rolník i jeho manželka byli omráčeni a těžce zraněni. Na to vypřáhli pachatelé pár koní zapřažených k sekačce a s koňmi i postroji, jichž se takto zmocnili, uprchli do Rakouska. Krajský soud ve Znojmě podal žádost za vydání obou pachatelů a vydal na oba pachatele zatýkací rozkaz pro zločin loupeže podle §§ 190,192 a 195 tr. zák. z r. 1852. V extradičním řízení povolila rakouská vláda vydání obviněného ke stíhání pro zločin loupeže podle citovaných ustanovení uvedených v zatýkacím rozkazu. Obviněný byl pak vydán československým úřadům a rozsudkem okresního soudu v Mikulově z 2. června 1949 uznán vinným zločinem loupeže podle §§ 190, 192 a 195 tr. zák. z r. 1852. Za to byl odsouzen podle § 195 cit. tr. zák. s přihlédnutím k § 52 cit. zák. k trestu těžkého žaláře v trvání dvaceti pěti roků. Rozsudek se stal pravomocným.
V době výkonu trestu uprchl odsouzený v dubnu 1954 s dalšími dvěma osobami z vězeňského ústavu a prchal ke státní hranici v úmyslu odejít do západního Německa, aby se tak spolčil se zrádnými československými emigranty z řad buržoasie k rozvrácení lidově demokratického zřízení a společenského řádu republiky, byl však poblíž hranic zadržen a zatčen.
Žalobou byl obviněný za to stíhán pro pokus trestného činu velezrady podle § 5 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. a), b), odst. 1 písm. c) tr. zák. z r. 1950. U hlavního líčení rozšířil krajský prokurátor podle § 149 odst. 2 tr. ř. žalobu o další skutky, a to o zločin úkladů o republiku § 1 zák. č. 50/1923 Sb. a zločin vojenské zrady podle § 6 odst. 2 téhož zákona spáchané v r. 1947.
Krajský soud v Karlových Varech uznal rozsudkem z 1. prosince 1954 obviněného vinným zločiny úkladů o republiku podle § 1 a vojenské zrady podle § 6 odst. 2 zák. č. 50/1925 Sb. a pokusem trestného činu velezrady podle § 5 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. a), b), odst. 1 písm. c) tr. zák. z r. 1950 a odsoudil jej se zřetelem k § 22 odst. 2 tr. zák. k dodatkovému trestu odnětí svobody na doživotí (na který byl doplněn trest těžkého žaláře v trvání dvacetipěti let, uložený obviněnému rozsudkem okresního soudu v Mikulově z 2. června 1949). Trestných činů, jimiž byl uznán vinným, dopustil se obviněný tím, že v roce 1947 vytvořil v Rakousku teroristickou organisaci, která měla na našem území terorisovat československé osídlence a ničit jejich majetek, a že skutečně v srpnu 1947 spolu s dalším členem této organisace spáchal loupež koní, při čemž těžce zranil jejich majitele, dále, že v r. 1947 v Rakousku a v ČSR jako agent cizí výzvědné služby převáděl přes